Bylo, nebylo……………..a přihodilo se vůbec?

Před pár lety se přihodila velmi zajímavá věc.

A ani nevím, kdo mi k ní dal oprávnění a kdo mi to vůbec dnes uvěří.

Zazvonil telefon a ozval se smutný a zoufalý hlas:

„Už nevím kudy kam. Chodím za lidmi, co mi předávají energii reiki, ale nepomáhá to.“

Já: „Zkusila sis přivolat na pomoc své Anděly?“

Ona: „ Když já nevím jak?“

Já: „No...prostě si je zavolej. Nebo alespoň svého Anděla strážného.“

Ona: „Zkouším to, ale nic necítím a nic se neděje.“

Já: „To je zvláštní. Já vidím celý zástup Andělů, kteří čekají, až si je k sobě povoláš. Ty si je k sobě totiž nepustíš. Musíš si je k sobě pustit. Musíš jim to dovolit.“

Ona: „Vážně? A jak to víš?“

Já: „Nevím, jak to vím. Já je vidím. Chtějí Ti pomoct, ale nemůžou k Tobě.“

Ona: „To není možné?….. Co mám udělat?“

Já: „Tak si třeba lehni a prostě je k sobě konečně pusť.“

Ona: „Dobře. A jak poznám, že jsou u mě?“

Já: „Pocítíš.“

Ona: "A co ?"

Já: „Uvidíš“

Ona: „Tak jo. Tak já to zkusím.“

Zástup Andělů najednou zmizel a byl fuč.

Z telefonu se ozvalo: "To není možné?????? :-) Tady je najednou i víc světla. Jako by se v pokoji víc rozjasnilo a pak jsem to cítila. Příval nádherné a čisté energie jenom pro mě. Je mi o hodně líp.“

A proto i slovo Anděl - vždy píšu s velkým A.

A tím bych vyprávění skončila.

Obraz, co vyprávění doprovází, se jmenuje Na křídlech Andělů.