Dnešní pohádka bude o drakovi, který měl jen jednu hlavičku. Cože, že takový drak neexistuje? To se tedy pekelně mýlíte, tenhle měl opravdu jen jednu hlavičku, víc mu jich prostě nenarostlo. Ale že dokázal pořádně zlobit  i s tou jednou hlavičkou, se dozvíte v pohádce.

Když se malý dráček narodil, maminka mu neustále vtloukala do hlavy: "Každý správný drak jí princezny. Každý správný drak bydlí v jeskyni. A každý správný had chrlí oheň!"  No jo, jenže: dračí hlavy jsou děravé a mají špatnou paměť. Taky proto mají draci tři nebo sedm hlaviček - každá si zapamatuje něco, a tím pádem drak nic nezapomene. Jenže, náš drak byl přece jen jednohlavý! A tak si dokázal zapamatovat jen to, že každý správný drak chrlí oheň. A jak rostl, trénoval chrlení ohně víc a víc. A že mu to šlo: stačilo, aby jemně fouknul, a už mu to syčelo od pusy jedna báseň. A když foukl silněji, tak zapálil strom. A nepřejte si vidět děti, co se stalo, když foukl nejsilněji, jak uměl - to dokázal zapálit i celý les.

Drak měl z toho, že umí tak krásně dělat oheň, radost. A tak pálil, co se dalo. Tady spálil mamince vařečku (za to pak samozřejmě dostal od maminky jinou vařečkou výprask), tu spálil dveře od jeskyně a onehdá dokonce spálil i tatínkovu postel. Tu se tatínek drak rozzlobil a vážně pronesl: "Tak, milý draku, takhle by to dál nešlo, pálíš vše, co se ti dostane do cesty. Takhle bychom brzy přišli o skálu nad hlavou. Pěkně si vem batůžek a půjdeš do světa. A draku, varuji tě: dej si pozor na ten svůj ohnivý jazýček, ať s ním neprovedeš nějakou lumpárnu..."  No jo, jenže ohnivé lumpárny, to bylo něco, co dráčka bavilo ze všeho nejvíc. Takže na tatínkova slova nic nedbal a cestou do světa vesele pálil, na co přišel.

A jak tak šel, došel do velkého města. Posadil se na náměstí a začal foukat. Nejdříve jemně, takže mu jen syčelo od pusy. Ale pak silněji a silněji, až začaly hořet domky, které byly kolem náměstí. Lidé vybíhali ven, chytali se za hlavu a naříkali: "Co nás to jen potkalo, kdo nás zachrání? Tak hrozný drak, uprostřed města, vždyť nám to město dočista spálí!" A opravdu, drak kolem sebe chrlil oheň a už nehořely jenom domky, už hořely i obchůdky, kostel a dokonce i školka...

Byla to ta školka, do které chodil malý Míša. Copak, vy neznáte Míšu? Tak to vám ho musím představit: je to takový malý klouček, ale šikovný je, jako deset velkých kluků. A tohohle Míšu dopálilo, že nemůže jít do školky, protože mu ji spálil drak. "No tohle, nějaký drak nám spálil všechny hračky ve školce! To tak přece nenechám!" A opravdu nenechal. Chvíli přemýšlel, co by tak s drakem provedl a pak ho to napadlo! Oblékl si svou oblíbenou čepici, bundu, vzal na záda batoh, do něj dal maminčino zrcadlo a šel k náměstí. Tam si pěkně lebedil drak. Když Míšu uviděl, rozesmál se: "Haha, nejmenší človíček ve městě a chce mě odtud dostat. No to jsem tedy zvědavý, jak se ti to povede." A pro jistotu jemně foukl, aby Míša dostal strach a utekl. Ale náš Míša měl pro strach uděláno, draka se nelekl a v klidu vytáhl z batohu zrcadlo. Když ho postavil před draka, spustil: "Milý draku, ty tak krásně chrlíš oheň, to nikdo jiný neumí. A jak krásně se u toho tváříš! To se jiný drak u toho jistě netváří tak vznešeně jako ty. Schválně se na sebe podívej, jak ti to sluší s ohněm u pusy. Ale nefoukej moc silně, ať si zrcadlo neodfoukneš." Drakovi se Míšova slova zalíbila. Hm, tak opravdu mu to při chrlení tak sluší? A vypadá lépe než ostatní draci? To se musí předsvědčit. Když Míša viděl, že se drak nadechuje, nemeškal a honem utíkal pryč, ať ho drakův oheň nespálí. A drak se nadechl a foukl... "Auuuuu, jauuuu, jůvajůva, to to bolí, auauau, maminko, tatínku, zachraňte mě, auva, auva, auva..." A drak začal plakal. Když totiž foukl, oheň se odrazil od zrcadla a spálil drakovi jazyk. Drak plakal a plakal a v slzách se rozhodl, že v tomhle městě už nebude a půjde hezky domů za maminkou, postěžovat si, jak na něj byli lidé zlí. Ale když šel k domovu, uvědomil si, že nemůže přece mamince říct, že ho přelstil takový malý klučina. Otřel si tedy slzy, nadechl se a šel dále. A když přišel domů, řekl jen mamince, že už dospěl a rozhodl se, že nebude pálit jen tak pro radost. Maminka se zprvu divila, ale když si všimla jeho spáleného jazyka, bylo jí hned jasné, která uhodila. Dráček doplatil na své zlobení a teď za něj trpí.

Tak milé děti, až vám zase někdy bude někdo říkat, že něco nemáte dělat, raději to nedělejte. Ať nedopadnete stejně jako tenhle drak, který musí chodit po světě se spáleným jazykem.