V sobotu bylo krásně a my se poprvé vydali na zahradu.
Sluníčko hezky svítilo, voda v Lučině bublala, klokotala, vřela! U splavu to hučelo, jako by jel kolem vlak!Mám ráda tohle pořádný hučení. Voda je krásná...i když v roce 1998, kdy se Lučina rozhodla, že se podívá i jinam a vystoupila ze svého koryta, jsem pochopila jakou má sílu a že umí i pořádně vystrašit!
Na zahrádce je zatím klid, ale potěšila jsem se pohledem na sasanky, petrklíče a narcisky, které se taky pomaloučku rozhlížejí po té dlouhé zimě!
Krtek se vylezl podívat nahoru a nechal nám tu svou navštívenku v podobě několika hromádek! Zničit krtka! Zničit krtka!...vzpomněla jsem si na oblíbené pohádky, které nám běží v dvd při každé návštěvě naší vnučky. My je ale necháme být a ničit je nebudem! Oni se totiž jen tak lehce vyhnat nedají a tak děláme, že nám nevadí!
