Vážení příznivci - a snad i nepříznivci - myslivců a myslivosti....

 

 

Ráda bych vám nastínila svou druhou zkušenost účastníka slavnostního ukončení lovecké sezony - v honitbě u Vítkova v nádherných oderských vrších...

Byla jsem jsem už několikrát zvána (rozhodovala jsem se však ohledně počasí, protože jsem žena teplomilná a netoužící po adrenalinu a už vůbec ne po celodenním šlapání v hlubokém sněhu a přihlížení lovu nevinných zvířat...) na slavnostní ukončení lovecké sezony v jedné honitbě.

Lovit se v tuto dobu smí jen černá zvěř (divočáci), lišky a jiná škodná...

A vzhledem k tomu, že počasí přálo,  teploty okolo nuly, čerstvý prašan, sluníčko a nálada k fotografování - mě přiměly nabídku přijmout.

Ráno ( v sobotu 21.1. ) jsme vstali o půl šesté ráno a krátce na to vyrazili směr Vítkov - Radkov - Podhradí (vše u Opavy) na honitbu firmy Trumf.

Krátce k těmto mysliveckým aktivitám - pro neinformované - myslivci jsou velmi disciplinovaní, přátelští, moudří a nadšení ochránci a milovníci přírody - lesu a zvěři oddaní - a názory, že zvěř likvidují, jsou zcela zavádějící a nactiutrhačné...

Po celý rok se o své revíry starají velmi pečlivě, v časech pro zvěř neutěšených dokrmují, dovážejí náklaďáky jablek, řepy, obilí, kamenné soli a pod. - a až na základě pečlivé evidence dostanou podlady k tomu, kolik a jaké zvěře má - ne-li musí býti sloveno v tu danou loveckou sezonu. (s ohledem na to, jaké škody může lesům, či zemědělcům napáchat přemnožená zvěř, která  v současné době nemá přirozeného predátora a tudíž se může nekontrolovatelně množit a opradvu škodit)

Krátce po příjezdu a po překontrolování všech možných a nemožných průkazů všech lovců, zazněly nádherné fanfáry nabádající ke slavnostnímu nástupu všech myslivců, lovců, honců a psů a vůbec všech zúčastněných.

Po krátkém uvítání a proslovu, upozorňujícím na bezpečnost všech a charakter lovené zvěře - s upřesněním co se smí a nesmí lovit - včetně váhových kategorií, organizací celého dne  - a s přáním "Lovu zdar!" - se opět rozezněly fanfáry a zpěv trubačů - a zároveň i myslivců - vybízející k odchodu na určená stanoviště pro lovce, i pro neodmyslitelné pomocníky, nadšence, přátele a rodinné příslušníky s pejsky různých loveckých ras - naháněčů - k předem důmyslně promyšleným trasám  - se strategií nahnat a "zvednout" co nejvíc zvěře směrem k postům a stanovištím rozestavěných lovců ...

Po první - asi dvouhodinové  leči, kdy bylo sloveno jen jedno divoké prase a jedna liška, byla okolo poledne vyhlášena - opět trubači - svačina - s nádherným doprovodným textem a zpěvem trubačského souboru - opékaly se klobásky, čepoval čaj a nealko pivo a všichni zúčastnění se ohřívali u dvou rozdělaných ohnišť, sdělovali si zážitky, úspěchy i neúspěchy z první leče a slibovali si polepšení v leči druhé...

Po asi hodinové pauze - za hlaholu dalších fantastických fanfár, byla zahájena druhá leč - na opačné straně honitby. Někteří myslivci a honci se odebrali na svá nová stanoviště pěšky, druzí byli rozvezeni terénními vozidly do vzdálenějších míst a další část loveckého dne začala.

Ze všech stran bylo slyšet volání a hulákání honců, štěkot psů, označujících přítomnost zvěře - a jakmile ti moudří a velmi dobře vycvičení pejsci našli prasátko, nešlo to přeslechnout - přirovnala bych to ke zběsilému davu hysterických a hlasitě ječících ženštin (dámy prominou - ale nic jiného mě v tuto chvíli nenapadlo;) - a v tu chvíli začaly padat rány - podobající se blízkému ohňostroji - a já se docela bála, aby nějaká kulka nezbloudila...

Naštěstí mi byl přidělen charismatický a zdatný myslivec - pan Rambousek - se kterým opravdu nebylo možné se bát - v momentě, kdy k nám z blízkého svahu přiběhlo divoké prase - dříve, než jsem se vůbec stačila dotknout svého foťáku, on v pikosekundě sundal z ramene flintu a v další pikosekundě už prase leželo asi při metry od nás a já jen stála, zírala a nemohla popadnout dech - stačila jsem mu snad jen v tranzu poblahopřát a raději jsem ani moc nepřemýšlela, co by se stalo, kdyby to prase, co se k nám řítilo, netrefil...

Nebudu se dále rozepisovat o celém průběhu tohoto dne, krásně sítílo sluníčko, šlapali jsme v čerstvém prašanu - asi dvacet centimetrů hlubokém, povídali o pejscích, myslivosti, o životě, o přírodě a její čím dál větší devastaci ze stran těžících firem - kdo neměl zbraň, mohl koštovat slivovičku, kterou byli v krásných pleskačkách zásobení naháněči a mohu jen konstatovat, že to byl velmi příjemný den, bohatý na silné zážitky.

Seznámila jsem se například se slečnou - myslivcem - která neměla jediný problém ve velmi krátké době vyvrhnout právě slovenou zvěř - velmi pohledná, štíhlá, příjemná a na svůj věk moudrá žena - takže mi zbývá jen poznamenat "klobouk dolů" - její přítel - také myslivec, na ni může být právem hrdý a já bych jim ráda popřála krásný myslivecký  život ...

Po druhé leči se všichni setkali na místě polední svačiny - u lovecké chatky, kde už bylo vše připraveno na slavnostní výhřad slovené zvěře. Trubači opět zahráli a zazpívali krásné fanfáry vybízející ke slavnostnímu nástupu a poděkování lesu, zvěři a poblahopřání Králi lovu.

Závěrečná rekapitulace: sedm prasat, dvě lišky - a - bohužel - jedna srna, co se zamotala někde u plotu a lovečtí psi ji zadávili... i to se může stát...

Po krátkém proslovu hospodáře a majitele honitby a poděkování všem honcům a jejich pejskům, bez kterých by to prostě v žádném případně nešlo a kteří byli nachození, unavení, mokří, ale ve stále dobré náladě, následovalo blahopřání úspěšným lovcům nad jejich trofejemi, další nádherné fanfáry a slavnostní ukončení s pozváním všech na večeři do blízké restaurace.

V hospůdce, kde byla připravena slavnostní tabule a kde večeři zahájily další úžasné fanfáry - kterých mají trubači obrovské zásoby pro každou loveckou, mysliveckou - a vše co spojuje tyhle činnosti - příležitost - se po večeři rozjela velmi příjemná a veselá zábava.

Hospodář honitby opět všem poděkoval, na nikoho nezapomněl, vyhlásil "Krále lovu" - a jak se na slavnostní leč sluší a patří - nechybělo ani potrestání "mysliveckých zločinů" - v podobě přistižení při "nicnedělání", "toulání se se slečnou", "nechání řízení automobilu pejska"(prý navíc pod vlivem alkoholu;), "vyhýbání se prošťourávání remízků, šáší a chabaští a namísto toho chození po pohodlnější cestičce(jednoho nahánějícího) s následným střelením prasete jen tak - bez námahy - a ještě v přítomnosti ženy....;))), "střelba tří myslivců na jednu lišku, přičemž ani jeden netrefil".... a podobně... kdy každý "přestupek" byl potrestán peněžitou pokutou, která putovala na pokrytí nákladů na večeři a následnou bohatou tombolu...

 

Jen ta cesta zpátky - čtyřicet kilometrů v prudkém větru, sněhové vánici, kdy cesta nebyla ani vidět, na tachometru maximálně třicítka, vedle mě spící a "společensky unavenej" můj manžel myslivec - po hodině a půl této "jízdě smrti" jsem si ani zuby nevyčistila a odpadla do peřin...

 

Tak jen "LOVU ZDAR!" a "LESU ZDAR!" a klobouk dolů před všemi poctivě smýšlejícími, pracujícími a do úmoru lesu pomáhajícími  myslivci a jejich rodinám;)