Po čase je tu pravidelný oběžník novinek z Eka, co nejsrdečněji vás zvu k nahlédnutí.
Je to dnes paleta barev, vůní, pocitů, emocí a hlavně umu šikovných rukou.
Tak třeba vám přijde vhod.
Já sama jsem v minulém týdnu, bylo to v neděli přemýšlela, co významného dát
jako dárek našemu únorňátku k vyjímečnému výročí.
Náhodou jsem zahlédla v prodaných něco, co mě zaujalo, byla neděle večer.
Ve čtvrtek byl výrobek, který dotyčná musela ušít na moje přání, u nás doma.
Tak i to je fler, takový, jaký ho máme rádi.
Tak doufám, že též vyberete něco krásného.
 
Prosím ještě než dočtete, věnujte pozornost petici,
dnes poslední šance pro chlupáče v klecích.
Děkuji za ně!/ZaEvropuBezKozesin.
 
Dnes dávám úryvek mé oblíbené autorky ... děkuji za přečtení.
 
POSELSTVI  LUNY
„… Obrovské proudy deště se smíchaly dohromady se sněhem a kroupami
a vítr foukal tak silně, že by mě mohl od větve lehce odtrhnout.
…Zdálo se, že to bude stát veškerou moji vůli, abych zůstala naživu.
Snažila jsem se držet svého života tak silně, že jsem měla zaťaté zuby, zaťaté pěsti,
zaťaté svaly – zkrátka všechno na mém těle bylo sevřené a zaťaté na maximum.
… Místo toho jsem se chytila Luny, objala větev, která prochází prostředkem plošiny a modlila se….
Možná že to byla pravda, možná že ne, ale v té chvíli jsem uslyšela hlas Luny, který ke mně promluvil.
„Julie, mysli na stromy v bouři.“
A když jsem si začala stromy v bouři představovat, pomalu mi docházelo,
co ta odpověď znamená.
„Stromy se v bouři nesnaží zůstat stát rovně a vzpřímeně. Uvolní se a dovolí větru, aby je ohýbal.
Rozumějí síle skryté v uvolnění,“ pokračoval ten hlas.
„Větve a stromy, které se snaží zůstat stát příliš rovně a přímo, se zlomí.
Teď není čas, abys byla silná, Julie, nebo se zlomíš i ty. Nauč se síle stromů. Nech to proudit. Nech to jít.
To je způsob, jak můžeš přežít tuto bouři. A také to je způsob, jak překonat bouře života.“
Naráz jsem porozuměla. A jak se mnou vítr pořád pohazoval, napravo a nalevo, prostě jsem se mu poddala.
Povolila jsem svaly. Uvolnila jsem čelisti. Nechala jsem vítr foukat a šílenství plynout.
Ohýbala jsem se a vlála společně s ním, zrovna jako ty pružné stromy.
Křičela jsem. Smála se. Vískala, hvízdala, křičela a řičela. Brebentila, drmolila a štěbetala.
Cokoliv skrze mě procházelo, nechala jsem to procházet.
… Jakmile bouře skončila, uvědomila jsem si, že díky tomu, že jsem nechala odejít všechno,
k čemu jsem se cítila připoutaná, včetně připoutanosti k sobě samé, už nade mnou lidé nemají žádnou moc. …“
 
"10. prosince 1997 vyšplhala třiadvacetiletá bosá Julia „Butterfly“ Hill do koruny
55 metrů vysoké sekvoje Luny v Kalifornii (Petřínská rozhledna má 65 metrů).
Chtěla zabránit zničení stromu i lesa, ve kterém žil celé tisíciletí.
Dala v sázku vlastní život, aby zachránila život lesa, kterému hrozilo bezprostřední nebezpečí.
Ze stromu slezla 18.prosince roku 1999.
Během dvou let, která na Luně strávila, upoutala svou nenásilnou obranou lesa pozornost celého světa.
Na strom vyšplhala jako neznámá aktivistka.
Na zem se vrátila jako mezinárodní symbol, inspirace pro tisíce lidí po celém světě.
Přestože odvaha a nezlomný duch z ní v očích mnoha lidí udělaly hrdinku,
Juliin příběh je prostým, dojemným vyprávěním o lásce, přesvědčení a hluboké odvaze,
kterou v sobě musela najít, aby mohla bojovat za zachování dědictví země."

Anketa se načítá ...
.