Vítejte, zvu vás na návštěvu do svého pracovního koutku, kde dělám cínované šperky. Vedle mám ještě pracovní stůl s počítačem a policemi se sklíčky, tam trávím taky hodně času.

Konečně se mi podařilo uspořádat pracovní plochu na stole. Zní to trochu jako ve starším filmu - sektor A, sektor B? Pravda je, že vždycky se mi pod rukama motala a překážela spousta věcí, drátky, pinzety, kleště, sklíčka, papíry. Našla jsem si teď takový vyřazený menší stolek / 70 x 45 cm/, kam se mi toho tolik nevejde. Nechala jsem si jen to, co stále beru do ruky.  

A najednou to bylo jasné - kleště, co beru do pravé ruky - vpravo, pinzety a hadřík, co beru do levé ruky - vlevo, uprostřed podložka, kde šperky vznikají, držák na cín, pájecí pero, pájecí kapalina, miska s vodou a štětec. Vlevo a vpravo zůstalo místo na opření loktů a nic mi nepadá, nechytá se za rukáv, všechno najdu na svém místě (když to tam předtím položím). 

Ještě pár obrázků pro vás, kdo s cínováním začínáte, tohle vám pomůže nepopálit si při cínování prsty a neutéct před dokončením práce. Horký kus pocínované mědi má totiž teplotu kolem 150-200°C.

     

Pinzety, jedna starší nerezová, se kterou jsme dělávali fotky, úzké pinzety jsou ze zdravotnických potřeb, praktický je držák na cín a malý hadřík, pomůcka na držení horkého šperku. 

     

pájecí stanice a pájecí pero, jako podložka právě slouží starší fotopinzeta, ale jsou i jiné stojánky, třeba z drátu, plechu...

     

jednoduché vychytávky - na lampě je háček na šňůru od pájecí stanice, aby mi neposunovala kleště a jiné náradí po stole, druhý je držáček cínu, je lepší mít jen menší kus cínu, protože se rychleji nahřeje a snadněji nabere na pájecí hrot. 

     

     

nejvíc používám boční štípací kleště, kleště s kulatými čelistmi a kleště s půlkulatými čelistmi, uvnitř jsou hladké a mám tam ještě malou rýhu na zavírání oček. Někdy používám taky malé kladívko, pilník a jemný mosazný kartáček na leštění a čištění. 

     

Je dobré mít nějakou podložku, na které pracujeme. Vystřídala jsem jich několik od papíru, kartonu až po kachličku, ale nejlepší se mi zdá lepenka potažená z jedné strany plátnem, připravená k malbě / 25 x 30 cm, koupená v obchodě/. Na zadní straně je potažená křídovým hladkým papírem, pokládám ji plátnem dolů. Mám ji dlouho a stále je použitelná. Štětec na pájecí kapalinu nemá kovovou dolní část, která se časem kyselinou ničí a rozpadá. 

Snad vám tohle povídání bylo k užitku, já jdu zase něco dělat.