Poslední dubnovou v sobotu jsme se rozhodli zajít k jedné studánce. Možná bude potřebovat vyčistit a taky bychom jí mohli udělat přístřešek.

Po louce, která byla po sekání traktorem pruhovaná jako slupka melounu, kus rozbahněnou cestou, kde nejmladší dcerka málem nechala boty, pak okolo vyvráceného pařezu a byli jsme tam.

Studánka byla už dost zanesená, a tak se dcery s chutí pustily do čištění. Po odstranění bláta se rychle plnila čistou vodou. Voda se rozlévala do tůněk obklopených bahenní květenou, kterou jsem s radostí fotila.

Pustili jsme se do stavění přístřešku. V okolí bylo zrovna dost klád zbylých po nedávném kácení, což nám usnadnilo práci. Čas rychle utíkal. Když začalo nadšení i síly slábnout, byl už přístřešek téměř hotový.

Chvilku jsme si ještě poseděli a těšili se z vykonané práce. Dojedli jsme poslední křehké chleby sbalené na cestu, kdo chtěl, napil se ze studánky, a šli jsme se domů.

Motiv malých tůněk propojených potůčky jsem ztvárnila předloni v kresbě Prameniště. Čištění studánky mi jej znovu připomnělo a řekla jsem si, že se k němu vrátím. Nicméně od onoho odpoledně uběhl téměř měsíc a já na něj pod tlakem denních úkolů pozapomněla, aniž bych něco udělala. A pak jsem prameniště potkala znovu. Čekala jsem v autě před Sokolem v Berouně a tu si u vstupu všimnu zvláštní mapy. To je přece moje Prameniště! Překvapeně se jdu podívat blíž. Na zdi visí ručně malovaná mapa Berounska. Hnědé cesty a zelenomodré plochy připomínají mapu potoků, tůní a jezírek. Znovu mi vyvstal v hlavně uložený nápad, spolu se špetkou lítosti, že stačilo málo a nic by z něj nebylo.

Do konce týdne jsem měla hotové dvě kapsičky inspirované odpolednem u studánky. První je menší a zdobí ji bažantí rodinka, která se jde napít. Druhá větší a je zdobená spoustou rostlin, s jejichž skladbou jsem si hodně vyhrála, než byla barevně vyvážená tak, jak jsem chtěla.

Na závěr se hodí připomenout, že již brzy bude Den otevírání studánek. Slaví se 31. května je to důvod navíc, proč se k některé studánce podívat.