Před heřmánkem smekni, před bezem klekni... 

... toto staré české rčení je velmi moudré.  Moudrostem předků je dobré dávat prostor i v dnešní moderní technické době, podívat se na ně svýma dnešníma očima, srdcem a dát jim prostor.

V některých rodinách/rodech se předávají bylinkové rady, recepty i sazenice z generace na generaci. V jiných rodinách převážně ženy objevují to, že se i v našem nejbližším okolí, za našimi dveřmi, dá najít něco, co se dá využít pro naše zdraví, pro krásu, dobrou náladu, nebo i pro vylepšení chutí na talíři či v hrnku.

 


klasika středomořských talířů: rajče, sýr, olivový olej a bazalka
 

Trend návratu používání bylinek začal sílit před nějakou dobou také díky popularizaci čerstvých bylin v kuchyni. Bazalka je v tomto ohledu možná královnou kuchyně, v závěsu za ní snad rozmarýn, tymián nebo máta. Nám dobře známá petrželka či pažitka tak svorně s dalšími urychlenými kráskami trůní ve stojanech obchodů už koncem zimy. Všechny tyto rostliny celkem bez problémů udržíte v květináči za oknem či na balkoně, i když pochopitelně mnohem lépe prospívají ve volné půdě zahrady. Sluší jim to ve smíšených bylinkovo-trvalkových květinových záhonech, kde jsou pastvou pro hmyz i pro naše oči. Nevyžadují ale téměř žádnou péči. Většina těchto bylin pochází ze sušších a teplejších oblastí, a tak jim současné klima u nás vyhovuje.

 

image
Známe ji jako italské oregano, ale u nás je to správně česky dobromysl - ano, přináší dobrou mysl, protože dobré trávení a spokojená psychika jdou ruku v ruce. Ostatně zdravý mikrobiom ve střevech je nazýván naším druhým mozkem :-)

 


hojivý řepík umí vyrůst ve statný keřík

 

Nejsnáze se na zahradě jako trvalka pěstuje asi levandule, tymián, dobromysl neboli oregano, také saturejka (o níž spousta zahradníků tvrdí, že je jen letnička; chcete-li trvalku, pořiďte si saturejku horskou), šalvěj, hojivý řepík, statný yzop či libeček. Máta a meduňka si rády okupují celé záhony, mateřídoušku někde najdeme ještě i divoce rostoucí v lese. Při zimním zakrytí nebo na chráněném místě mnohde přežije i rozmarýn, který jinak vyžaduje teplejší podnebí.

 


U jižní prohřáté stěny si spolu libují rozmarýn a levandule.  Jsou-li však společně v jednom hrnku, nadělají v těle pořádný zmatek ;-)


To jsou ty nejznámější, u nichž se vlastně stírá rozdíl mezi kořením a léčivou bylinou, jako např. u majoránky, která je výborná do bramboračky i jako skvělý protinadýmavý a uvolňující čaj, dokonce už ve středověku byla oblíbenou bylinou klášterních zahrad, kde působila jako ochrana před zlem.

Ačkoli se nás dnešní farmaceutický průmysl (už jen to slovo průmysl!) snaží přesvědčit, že zdraví nám vrátí jen tabletky v plastovém blistru, může si každý zvolit vlastní a šetrnější přírodní cestu. 

 

 

Panuje obecný názor, že „obyčejné“ byliny může běžně většina lidí užívat denně dle svého uvážení a výběru, a pak jsou ty speciální.  Pravda je však trochu jiná, takže než se pustíme do užívání některé byliny dlouhodobě, měli bychom si z důvěryhodného zdroje dobře zjistit VŠECHNY její možné účinky.
Proto jsme dnešní blog pro jistotu konzultovaly s fytoterapeutkou.

Do základních směsí pro běžné (nikoli však každodenní!) pití se často vkládá listí maliníku, jahodníku a ostružiníku z divokých lesních druhů (NE ty vyšlechtěné, co rostou na zahradě), také květy sedmikrásky, růže, dobromysl a další, které potkáte při procházce nebo na zahradě. Vždy je ale vhodné si uvědomit, že NENÍ NA SVĚTĚ BYLINA, ABY NA NĚCO NEBYLA, a proto si v každém případě nejdřív ověřme individuální vhodnost.
Každá bylina je přírodní lék (!) a mnohé rostliny mají velkou sílu, takže je dobré užívat je toliko v případě potřeby, nikoli jen tak z rozmaru. Ostatně penicilin přece také neužíváme preventivně ani pro chuť.

Řada bylin je považována za neškodnou „hmotu či čajovinu“ bez významných účinků, ovšem ani ty nelze užívat neomezeně, protože když si tělo na bylinu přivykne, její účinek v případě akutní potřeby už není dostatečný. Krom toho  svým působením nemusí bylina konzumentovi vůbec vyhovovat.
Třeba právě ten „jalový" maliník by neměly bez konzultace užívat ženy s gynekologickými poruchami – některé pomůže, zatímco jiné by naopak mohl způsobit nepříjemné zhoršení stavu, jehož příčina se pak v ordinaci marně hledá.

Typickým příkladem častých potíží z neznalosti je nadužívání rozmarýnu. Rozmarýn je velmi silně aromatický a je oblíbený ve středomořské (a už i naší) kuchyni, ale protože umí výrazně zvýšit krevní tlak, rozhodně nebude vhodný pro oběd hypertonika (člověka s vysokým krevním tlakem).
Naopak lidem se sklonem k nízkému krevnímu tlaku může rozmarýn pomoci vyřešit jejich potíže přírodní cestou.
Totéž platí i pro některé další druhy koření, např. (rovněž nadužívaný) zázvor, skořici, hřebíček, chilli,  ale také yzop, jinak velmi prospěšný při zklidňování kašle.
Každá bylina má celou řadu různých účinků, některé silnější, jiné slabší, dokonce i individuální působení se může lišit, ale vždy je potřeba počítat se všemi. Skutečně léčivý bylinný čaj by měl být sestaven individuálně, pro konkrétní osobu na míru. Málokteré bylinné směsi jsou natolik obecně použitelné, aby se daly doporučit plošně. Přesto jich najdeme na trhu obrovské množství.

 

 

 

Opačným efektem než rozmarýn působí tolik oblíbená levandule, která mj. právě krevní tlak umí výrazně snížit, dokonce už jen svou vůní, což ocení především odpůrci doživotních tabletek.
Máte-li však sklon k hypotenzi, tedy nízkému krevnímu tlaku, rozhodně to raději s levandulí nepřehánějte – ani v čaji, ani v koupelně či ve skříni.

Aromaterapeutky by mohly vyprávět také o tom, jak právě sympatie či odpor k vůni ukáže, zda a pro koho je bylina vhodná.

 

 

Říká se také, že to, co potřebujeme na své potíže, najdeme za svým prahem, a zkušenosti tento jev opravdu potvrzují. Je-li potřeba, samovolně se v pravou chvíli na zahradě objeví rostliny, které tam dříve nebyly, zatímco jindy se některé naopak zase ztratí, když už jich není zapotřebí. 
Naše osobní energie si je prostě přitáhne; zní to až neuvěřitelně, ale souhlasné jemné „vlny“, kterým fyzikové říkají koherence, vesmír opravdu slyší.

Rovněž mnohé z rostlin, které jsou považovány za nechtěný plevel, jsou silně léčivé.

Asi nejznámější plevel je kopřiva, jejíž čisticí účinky každý zná, je dokonce bohatší na rostlinné železo než kdekterá vychvalovaná zelenina. Poznali to už i zahradníci, kteří ji zpracovávají na hnojivou jíchu. Přísloví praví, že kopřiva „dobrého nepálí a neřád se nedá“. Žahavé jehličky kopřiv někdy pocítil asi každý, ale právě jed v jejích ostrých chlupech posiluje naše srdce. Nejen krev čistící čaj, nýbrž i špenát či polévka „plevelica“ z divokých bylin (původem z jihu Evropy) stojí na velkém podílu kopřivy. Velikonoční nádivka by ostatně bez mladých kopřiv rozhodně nebyla ta pravá...
 

 

Známá pohroma všech pěstitelů, pýr plazivý je také silná léčivka, vylaďující naše ledviny a potažmo tedy i vztahy. Však se také její výhonky drží pod zemí „za ruce“, spojeny silným oddenkem, podobně jako lidé v rodinách.

Bršlice kozí noha (krajově též kozí pysk, husí noha, husí packa...) je další z nejvytrvalejších a zatracovaných trvalek našich zahrad. Ne každý však ví, že její mladé jemné jarní lístky jsou výborným přídavkem do špenátu i velmi bohatým zdrojem přírodního vápníku a hořčíku v dokonale přijatelné formě. Takže až budete příště plít záhonky, rozhodně bršlici nevyhazujte na kompost, ale raději si její mladé lístky nakrájejte do salátu, polévky, pomazánky, nebo jen tak na chleba s máslem spolu s pažitkou.

Sedmikrásku chudobku zná každý, kvete nám pod nohama téměř celý rok. Je mezi prvními a posledními kvítky, které se na nás usmívají, a přestože milovníci dokonalého greenu ji vidí jen neradi, někde se jí pro její široké účinky na zdraví dokonce přezdívá „malá arnika“ – tak moc je léčivá. Tiše a s pokorou zkrášlí a obohatí náš salát, polévku, čaj i účes.

Mohli bychom pokračovat donekonečna, je toho zeleného vědění na mnoho knih.  Byliny si zaslouží naši hlubokou úctu a respekt. Dokonce to vypadá, že ty nejpřehlíženější a nejzatracovanější jsou současně také nejúčinnější.  Proto je dobře, že každá generace v každé době nachází k bylinám svůj vztah.
Před 45 lety jsme povinně sbírali léčivé byliny pro základní školu, která je pak odevzdávala ke zpracování farmacii. Mnohým to připadalo jako nuda, ale výhodou bylo, že každý žáček základní školy poznal díky tomu alespoň ty nejzákladnější druhy léčivek, které rostly všude v okolí.
Dnes smějí léčivé byliny pro farmacii sbírat pouze proškolení a odborně prozkoušení sběrači nebo prověření pěstitelé. Děti i rodiče tak povědomí o bylinách ztrácejí, ale zase je lépe sledována čistota a druhová správnost zpracovávaných bylin.
Ještě na začátku tohoto století byla fytoterapie ve výrobě léčiv zastoupena asi 80 %. Dnes se v ordinacích žel více spoléhá na chemii a na lékařských fakultách se už fytoterapie vůbec nevyučuje.
Přesto máme stále ještě možnost osobní volby.

 

 

Nyní pro zpestření vyzkoušený recept na „domácí oxidovaný čaj“ (H.F.): 

 „... Je to trochu módní novinka, ale vychází z přípravy černého čaje. Loni jsem doladila jeho přípravu, v zimě jsme testovali několik druhů a letos se s nadšením pokusím vytvořit si další kombinace.
Co je oxidovaný čaj? Jsou to bylinné části, které projdou tzv. oxidací (též fermentací), při níž se změní jejich chuťové, aromatické i účinné vlastnosti. V podstatě je to stejný fermentační proces, který ze zeleného čaje udělá čaj černý. Použít lze květy i listy jedlých rostlin ( jejich jedlost a účinky je nutno nejdříve pečlivě znát a ověřit!). Vyzkoušela jsem listy meduňky a květy šeříku, i okvětní lístky klasické voňavé růže (růže čajová, stolistá, galská, svraskalá). Na internetu najdete řadu dalších, ale vždy si raději vyhledejte jejich vhodnost.
Níže na fotkách najdete postup práce s šeříkovými květy.

Slunný teplý den odpoledne jsem ostříhala větvičky a z nich otrhala jednotlivé květy, přes noc jsem je nechala volně zavadnout. Ráno jsem květy důkladně pomačkala válečkem, pak je natlačila do sklenice a upěchovala. Nejdůležitější je nechat je důkladně v teple zapařit. Nejlépe je umístit sklenici do auta za okno a nechat důkladně prohřát (někdo využívá skleník, jiný myčku.. .:-). Pokusy mít je doma i venku na okně nebyly úspěšné, teprve velké vedro je to, co změní kvalitu, bylina se takzvaně „vypotí“.  Odpoledne  jsem sklenici z auta vysvobodila,  obsah vysypala na tác, rozdrobila a nechala volně schnout. Po tomto procesu by měly rostliny zhnědnout a silně vonět. Pak je třeba nechat čajovinu důkladně usušit na vzdušném místě, suché (do praskání) zavřít do sklenice a nechat nějaký čas uzrát.“

 

  

 

...Hluboce přemýšlíVelký úsměvVelký úsměvInu – proti gustu žádný dišputát;  někoho fermentace nadchne, jiný ji může považovat za zbytečně složitý proces, či neúměrné trápení už tak účinných bylin jen pro silnější chuťový zážitek.
V každém případě je ale třeba vědět, že fermentací se v bylinách mění chemické složení některých účinných látek a proto bude bezpečnější nespoléhat jen na internetové recepty, a bylinné experimenty svěřit raději do rukou odborníků.

„Jak je důležité znát účinky bylin, to bych mohla potvrdit řadou případů ze své praxe. Dojde-li k předávkování či nevhodné aplikaci bylin, lékař na pohotovosti s tím neumí ani nemůže nic udělat. Málokdo totiž ze své noční srdeční slabosti bude vinit včerejší večeři či voňavý čaj, o koktejlech ani nemluvě,“ potvrzuje terapeutka.

 

Pro vyvážení zde uvádíme také pár ověřených receptů na bylinné čajové směsi, koncipované profesionální bylinářkou:

PRŮDUŠKOVÝ ČAJ (Mi.Š.):

jitrocel kopinatý (list)............1 díl (váhový či objemový)
hluchavka bílá (květ)............1/2 dílu
plicník lékařský (nať).............1/2 dílu
bez černý (květ)......................1 díl
podběl lékařský (květ)..... ......1 díl
šalvěj lékařská (nať, list)........1 díl
divizna velkokvětá (květ)......1/2 dílu

Užívá se při kašli 1-3x denně šálek, alespoň půl hodiny PO JÍDLE (příprava viz níže). Umožňuje efektivní odkašlávání, později i zklidnění kašle. Po týdnu užívání udělat pauzu několik dnů, poté podle potřeby užívat další týden. Samozřejmostí je nekouřit (ani pasivně!) a vynechat mléčné a zahleňující potraviny. Čaj je vhodný i pro děti, lze dosladit troškou medu.

 

Kouzelný čaj pro ZRALOU ŽENU (Mi.Š.):

měsíček lékařský (květ, ev. zákrov)....2 díly
mateřídouška (nať)..............................1 díl
heřmánek (květ)..................................1 díl
třezalka (květ, nať).............................1/2 dílu
mochna husí (list, květ).....................1/2 dílu
růže (okvětní lístky)............................1 díl

Užívá se pro harmonizaci hormonálního systému a psychiky, 1x denně v podvečer, MEZI jídly. Po týdnu užívání je dobře udělat týden pauzu, někdy stačí i jen šálek 1x týdně. Zejména účinný je při stavech smutku, úzkosti, vyhoření, či naopak neklidu, nebo i hysterii. Zklidňuje a vyrovnává, působí antidepresivně, hladivě, jako laskavá maminčina náruč.
Neužívat před sluněním (obsah třezalky může zesílit fotosenzitivitu)!


Standardní příprava bylinného čaje:
1 čajovou lžičku dobře promíchané směsi zalijeme 2 dcl vroucí vody a necháme nezakryté louhovat 10 minut (delším louhováním se mění účinek některých bylin). Zcedíme a pijeme co nejteplejší. Podle zaměření bylinných účinků se individuálně liší délka užívání, čas aplikace i množství podaného čaje.
Vždy raději připravte čaj slabší, než uvádí výrobce – i bylinami se lze předávkovat!
Nemáte-li k dispozici vlastní nasušené byliny, v nejbližší apatyce vám čajovou kompozici jistě rádi profesionálně připraví.

 

  

 

A ještě nezbytná douška: 

*  Nespoléhejte na internet ani neověřené babské rady, ale vždy hledejte informace o účincích bylin v odborných a prověřených zdrojích, u bylinářů. Sami se učte správně rozpoznávat byliny, abyste předešli nežádoucí záměně a následným potížím.

*  Při sběru vždy hledejte čisté prostředí, co nejdále od chemicky ošetřovaných polí a hlavních tahů silnic (i když paradoxně mnohé z nejúčinnějších bylin rostou právě u cest a na rumištích).

*  Sbírejte jen množství, které upotřebíte, šetrně a s úctou k místu i rostlině, neplundrujte, netrhejte chráněné rostliny.  Je třeba, aby zůstal dostatečný základ byliny pro její další růst. Je-li bylina v květu, podělte se se včelami a dalším hmyzem, je to jejich jediný zdroj potravy.

*  Slušný sběrač bylinu nejdřív pozdraví, pak ji poprosí a nakonec poděkuje za odebrané části. V průběhu roku se o partnerskou rostlinu také rád postará – i divoce rostoucí byliny uvítají trochu vody z naší láhve...Modlitba

*  Rostliny vnímají stejně jako lidé: cítí, komunikují, pamatují si. To my, lidé , jejich řeči stále ještě nerozumíme. Proto mějme na paměti i další hlubokou moudrost:
POMNI, ČLOVĚČE,  UTRHNEŠ-LI BYŤ I JEN JEDINÝ KVĚT, JEDINÝ LIST, ZMĚNÍŠ TÍM CELÝ VESMÍR ...

 

 

  * * * * *

 

S patřičnou úctou jsme i v klubu 100x jinak sbíraly, sušily a zpracovávaly květnové bylinky a inspirovány jejich silou jsme vytvořily i své výrobky podle krásně rozkvetlé barevnice:

 

 

Podívejte, jak různorodá je naše sklizeň:

 

Tereza Muzikanti sobě: „ Nemám sice žádnou oblíbenou bylinu, ale čím dál více se o byliny zajímám a zjišťuji, co všechno se z toho, co roste běžně v trávníku na zahradě, dá konzumovat. Na jaře si často připravujeme listový salát na různé varianty a ráda do něj přidávám květy a lístky ze zahrady. Sedmikrásky, violky, popenec, pampelišky, petrklíče...

A pro bylinkovou přehlídku navlékla Tereza korálkový náhrdelník a náramek.

 

Danka D.FELIX nabídla hedvábnou šálku v barvě kontryhelových kvítků.  Právě tento odstín svědčí mimo jiné i našemu trávení i dobré náladě.

 

Eva Mandle: „Moje nejoblíbenější bylinka je heřmánek. Miluji ho ve váze, sušený na čaj i jen tak divoce na louce nebo v příkopech kolem polí. Nikdy neodolám heřmánkové vůni v krému či v mýdle.
Heřmánkové kvítky můžeme zahlédnout i v jejím blahopřání. 

image

 

 

Eva etomatelier2: „V kuchyni využívám spoustu bylinek i jedlého plevele, nyní si obohacujeme snídani květy pampelišek v omeletě, je to nejen krásně barevné, ale i chutné, pak mám velmi ráda meduňku ve studené vodě, to je v létě velmi osvěžující nápoj.
Nejen pro sbírání bylin vytvořila řadu košů a objemných tašek. 

 

 

Helena HelaF vyšila lipovou ratolístku na lněné plátno a vytvořila nádherný obal na knihu.
Lípa, mimo to že je naším národním stromem, umí pomáhat při nemocech z nachlazení. Podporuje pocení a očistu těla přirozenou cestou.

 

 

Katka Kbags vyznává heslo, že na každou nemoc vyrostla bylina. Potvrzují to i její rozjásané pytlíčky na usušené bylinky.

 

 

Mirka RE-NATUS: „Byliny jsou součástí mého života od dětství, kdy jsem sbírala léčivky pro školu každé jaro i léto. Asi nejvíc si vážím našich domácích, skromných a nenápadných, po kterých často i šlapeme a nazýváme je plevelem – chudobku, pampelišku, jitrocel, bršlici, ptačinec, kopřivu... Musela bych asi vyjmenovat všechny, protože není na světě bylina, která by na něco nebyla :-).“
Nejrůznější kvítky vetkla i do prostých dekorativních věnečků.

 

 

 

Tereza teruber:Moje nejoblíbenější bylinka při vaření je kmín. Brambory či květák bez kmínu mi opravdu nechutnají, a což takový domácí chléb, ten si bez něj vůbec neumím představit.
Ušila sáček, do něhož se vejde i pár krajíců chleba.

 

 

Kouzelná zahrádka, že?

Také tentokrát ilustrační fotografie v blogu pocházejí z objektivů a zahrádek členek klubu.

Děkujeme za všechna zastavení, přečtení, srdečnou přízeň a komentáře; potěší nás i vaše zkušenosti s bylinkami.

 

* * *

Právě teď vás zveme na příští setkání, tentokrát to bude velmi rozverné až bláznivé HIPPIE léto:

 

Pro klub 100x jinak připravila HelaF – Helena FraňkováRE-NATUS – Miroslava Šmídová