Tradiční ruční výroba šlahounů je velice nádročná a dočetla jsem se, že v dnešní době se jí v Japonsku věnují pouze 2 osoby, které nemají své nástupce :-(. Šlahouny se téměř všechny již vyrábí strojově. Velká část šlahounů se vyrábí v Číně (jsou lacinější, ale většinou též méně kvalitní). V případě Japonska je výroba převážně soustředěna v oblasti  Iida v prefektuře Nagano.

Následující text a obrázky jsou převzaté z japonského článku mizuhiki tvůrkyně Keiko Komatsu.

Popis postupu v závodě Shinmeido Co.

Základní papír, který je jádrem mizuhiki, má základní rozměr 1 200 x 17 000 metrů. Papíry jsou jak bílé, tak i barevné.

Tento základní papír je strojem navíjen na malé role, které jsou následně řezacím strojem rozřezány o šířce asi 1,5 cm. Tyto "štočky" jsou namočeny do vody a zabaleny do dek, aby se zabránilo přílišnému vysychání.

Namočené "štočky" se připevní do stroje a kroucením se z papíru vytvoří dlouhé šňůra. V této fázy se žádné lepidlo nepoužívá, protože stočení je velmi rychlé a silné.

 Následně dochází k barevné úpravě povrchu. Tu lze rozdělit na dva hlavní způsoby. První způsob je řešený omotáním nitě, druhý způsob je řešený nabarvením povrchu.

1. způsob: omotání nití

Na cívku stroje se navine vlákno (např. hedvábí) a tím se následně omotá papírová šňůra. Po omotání nitě dochází k nařezání na potřebnou velikost (90 cm).

2. způsob: obarvením

Obarvení může být buď jednou barvou po celé délce, nebo může být dvoubarevné, kdy polovina (45 cm) je například červeně a druhá polovina (45 cm) je bílá.

Tyto dvoubarevné mizuhiki se používají pro tradiční vázaní uzlů na obálkách "noshi". Šňůra se připevní na stroj v podobě pásového dopravníku, na kterém probíhá postupně proces "nanášení lepidla (škrobu) - sušení - nanesení barev - sušení". V procesu barvení stroj měří požadovanou délku a obarví ji.

Následně v další etapě dojde ke složení požadovaného počtu šlahounů (nejčastěji 5) a ke slepení stříbrnou nálepkou v místě změny barev.

Nakonec stroje naměří a nařezají požadovanoou délku (např. 90 cm).

Těch způsobů úprav povrchů je výrazně více (viz můj předcházející článek), ale základní postup je u všech vlastně stejný.

Jinak na závěr jsem vygooglila obrázek rozpreparovaného šlahonu  .