Amarantový příběh

Amarant neboli Kiwicha, česky Laskavec

Amarantu se daří kdekoliv na světě. Ve střední Evropě roste od nepaměti. Pravěké nálezy dokazují, že zrna amarantu měli pevné místo už v jídelníčku našich předků. Z nějakého důvodu se ale konzumovaly převážně zelené listy amarantu.

Úplně jinak tomu bylo jinde ve světě. Amarant totiž znali už Mayové, pěstovali ho hlavně Inkové a Aztékové. Indiáni jako první využívali výjimečných nutričních hodnot amarantového zrna a určitě o stravování tolik nepřemýšleli, jako lidé v dnešní době.

Každopádně si amarantu velice považovali a prohlásili Kiwichu za posvátnou rostlinu, kterou používali při náboženských obřadech. Poznali, že pokrmy z amarantu nejsou jako pokrmy z obilovin a věřili v jejich zázračnou sílu.

Amarant nahradil indiánům i potraviny jako maso, mléko, vejce a ryby.

Bohužel spousta lidí netuší, že tohle všechno umí amarant.

Bílkovina amarantu je svojí kvalitou podobná bílkovině živočišné, ale neobsahuje nasycené mastné kyseliny a cholesterol.

Zrno amarantu obsahuje čtyřikrát více vlákniny než jiné obilniny, má vysoký obsah cenných nenasycených kyselin, zcela mimořádný obsah železa, vápníku, hořčíku a zinku. To všechno a ještě víc je Amarant.

Pěstování vysoce kvalitních zrn amarantu zajistilo hodnotné stravování pro indiány. Dá se říct, že potřebovali celkem malý prostor na zajištění své obživy. Pěstováním amarantu byla zajištěna kvalitní výživa pro asi sedmnáct milionů Inků a Aztéků.
Amarant však jakoby zmizel ze světa, protože kromě indiánů nikoho moc nezajímal a nikdo netušil jeho nutriční hodnoty.

Španělští dobyvatelé věděli o amarantu jen tolik, že je to posvátná rostlina indiánů a vadilo jim uctívání amarantu nebo čehokoli jiného. Kvůli podmanění a donucování domorodců na křesťanskou víru amarant zakázali.

Zřejmě považovali amarant za obilovinu, nařídili pěstování kukuřice, prosa a jiných obilovin s tím, že amarant nebude nikomu chybět a zbaví se posvátného uctívání. Jenže indiáni tím ztratili hodnoty svého stravování.

Nedostatek amarantu a naprostá změna jídelníčku znamenalo pro indiány výživovou katastrofu. Indiáni začali trpět podvýživou a na následky zákazu amarantu zemřelo téměř 2/3 domorodců během několika let, tj. přibližně 11 milionů lidí. Kdo by tenkrát tušil, že amarant je pseudoobilnina a plně nahradí živočišnou bílkovinu a další a další …vitamíny …minerály …(o léčivém oleji z amarantových zrníček, který obsahuje nejvíce skvalenu je jiný článek)

A to by byl smutný konec indiánského příběhu, takže pokračujeme. Pěstování amarantu samozřejmě také pokračovalo, ale velice omezeně.

V polovině 20. století byl amarant podroben objevnému vědeckému zkoumání a byly oficiálně stanoveny jeho nutriční hodnoty. Myslím, že každý, kdo má zájem, najde potřebné informace o amarantu. Není vhodné je tady opisovat z netu. Moje rodina a blízcí známí jsme zařadili amarant do jídelníčku, někteří dobrovolně a někteří pod mým nátlakem. Tak to prosím zkuste taky. Každopádně amarant neboli kiwicha nebo česky laskavec na svoji největší slávu zatím čeká. Ale už je považován za plodinu budoucnosti.