Příběh začíná Velkou velikonoční výzvou pro Myslbek.
Jak by měla moje obrovská kraslice vypadat jsem sice měla v hlavě hned.
Ale jak vytvořit model?
Kreslit nemůžu.
Mé kresby v sobě mají tolik prvků naivismu, že by se i Josef Čapek červenal!
Cestou z kina, ano, síla mě provázela, jsem tedy zakoupila sadu dvou nafukovacích balonků s přívlastkem MAXI.
Bylo mi jasné, že balónek musí být velký, aby model byl "v měřítku" a já jsem origami nemusela skládat pinzetou.
Na obale balónků jsem zahlédla nápis 150 cm.
Výborně, kraslice má mít 120cm, tak to nebudu muset nafukovat úplně do extrému.
To nemám ráda, vždycky se bojím té strašné rány, když balónek praskne.
Tak to nebyla délka balónku v cm, ale jeho obvod!
Rána to byla obrovská!
Dcera jen v plence vyběhla z koupelny ve snaze se evakuovat.
Soused nám bušil na dveře a křičel "Sousede, vy tam střílíte?!" a když muž otevřel, chtěl mě vidět živou.
Ale v balení byly kusy dva, že!
Takto tedy vypadal můj model.
Nafouknutý balonek přilepený na talíři:
Radost tu sobotu, kdy jsem dostala zprávu, že můj návrh byl vybrán, byla OBROVSKÁ.
Pak jsem zjistila, že obří polystyrenové vejce neprojde nejen dveřmi v bytě, ale ani vchodovými.
Když jsem mu našla útulek v domě rodičů, začali jseme natírat a skládat a skládat a skládat.
A lepit a lepit a lepit.
Až nakonec, když už jsme motýly viděli i v broskvovém kompotu, origami kraslice vypadala takto:
Začalo drama "Jak to proboha převezeme?!"
Nakonec motýlí hejno téměř bez úhony přečkalo i přepravu do Prahy.
Otec sestrojil důmyslnou přepravní plošinu.
Pan řidič z přepravní společnosti slíbil, že pojede jako s vejcem.
A tak po rozbalení v Obchodní galerie Myslbek jich na krovkách leželo jen asi 30.
Naše úderná jednotka, složená ze mě, mého muže a dvouleté dcery, vyrazila na téměř tříhodinovou cestu.
Během 20 minut jsem kdesi v kumbálu odpadlíky přilepila a jeli jsme tři hodiny domů.
Můj muž bude mít svatozář.
Dcera jela poprvé metrem.
A takhle krásně to nakonec vypadá.
Zajděte se kouknout!
