Jak jste si asi už všimli - u puntíka je měsíc, dva mrtvo...   

 

... že by se dalo krájet. Jak kdyby dělal mrtvého brouka.   

 

Možná jste si vůbec nevšimli. To je takový trapný zlozvyk předpokládat obeznámené a dychtivé čtenářstvo. Jako když si na csfd čtete rezenci na film a nějaký týpek tam v komentářích poznamenává "jak už jsem o tom psal u toho a toho a toho filmu" a "u tohoto filmu platí totéž, co jsem říkal u tamtoho", jak kdyby náhodný (a často i častý čtenář) sledoval jeho komentáře nebo si je mínil vyhledat. Nebo když se tu na fleru v blogu někdo "konečně nám představuje a jde napsat něco o sobě", nebo o svých novinkách, nebo o tom, že tu dlouho nebyl vidět že ;o), a předpokládá, že ten, kdo to čte, na to čekal, o tom ví, si toho všiml. Anebo že vůbec tuší, co je zač... Většinou to nemyslí nijak nabubřele, jen je zblblý z komunitních, sociální a podobných internetových míst... A možná někdy naivní, a možná někdy malinko domýšlivý.

Ne, tak domýšlivý puntík není. I když zrovna o sobě mluví ve třetí osobě, což většinou vždy bývá trochu podezřelé. Jen mu přišlo malinko (ale opravdu jen malinko) zpráv s dotazem, zda žije, kde žije a proč nic nového nepřidává. A to ho znejistělo. Navíc, když se sem tam nějaká zákaznice zmíní o tom, že ráda četla nebo čte jeho blogy... To pak nejistota sílí.

Ono mi tak nějak nikdy nepřišlo na mysl, že by je četly i zákaznice nebo prostě ty z nich, které na fleru nejsou nijak aktivní. Což je jistě naivní, protože taky si leccos přečtu a komentář ani kabelku tam  nezapomenu. Mlčet neznamená nečíst. Ale i tak mě pokaždé každá taková náhodná zmínka v poště udiví a mile překvapí. Vždyť taky tu u blogů není nikde počet zobrazení a ani ten gůgl analytiks mi neřekne, kolik lidí si můj blog přečetlo. Tak pak to odhadněte, no ne? :o)

Dříve, než Vám konečně povím, mé milé obeznámené čtenářstvo, i Vám, bloudící a zmatení náhodní čtenáři, třebas na to vůbec nejste zvědaví, proč puntík dělal mrtvého brouka a že ho bude dělat ještě pěkně dlouho, poprosím všechny z Vás, kteří mají puntíkovy blogy rádi, které baví jeho hříčky, vtípky, obrázky, dlouhá souvětí, občas i absurdnosti, i ty z Vás, kterým leze jeho častá rozvleklost na nervy, ale přesto jej čtou, abyste mi pětkrát klikli myší na níže položené tlačítko. Abych prostě věděla, jak to je ;o)

 

A nyní - jak to tedy s puntíkem bylo, že s ním nic nebylo?

Puntík měl moc práce.

Puntík se v prvé řadě stěhoval (a z toho všeho nervoval):

 

 

Takže nestíhal nic než stěhování a práci a tvoření pověsil na hřebík.

Vyšetřil v tom šrumci skulinku jen na příležitosti rodinné, životní, milé a důležité.

Jako třeba na svatbu švagra (tvořeno a určeno především však pro nevěstu ;o) ):

 

 

 

Nebo třeba na významné jubilejní narozeniny sestry:

 

 

 

 

A ač už bezpečně přestěhována, vrhla jsem se tu ještě ve volném čase po práci na jeden rest, a že už žádný další čas mi nezbývá, tak holt puntíka ukládám k ledu. Na několik měsíců.

Obchůdek nezavírám - co tam je, tam je a je k dispozici, ale nebude nic nového - ani ve zboží, ani v blogu, ani nikde. Prostě brouk u ledu.

A tak nějak se bojím, aby se na puntíka za tu dobu nezapomnělo, a tak nějak si slibuju a utěšuji se, že až se vrátím - a to bude tak v únoru, že ho saframentsky připomenu. Plánů mám s ním spoustu. A velikých!

A že jste dočetli a doprohlídli až sem (a to můžu napsat bez špetky domýšlivosti, protože kdo to až sem dočetl, tak to tu právě čte ;o) ), ještě Vám přihodím jednu fotku.

Tu narozeninovou minibaretku spolu s již dříve (za promoci) darovanou kabelkou. Foceno těsně před odchodem na oslavu (obojí však i jinak běžně, resp. příležitostně, nošeno v provozu, mám totiž nesmírně odvážnou a strojivou sestřičku ;o) ):

 

 

Děkuji za pozornost, loučím se a přeji všem krásný podzim! {#emotions_dlg.naruc}

 

Creative Commons License puntik (c)