Každý, kdo pracuje se dřevem, řeší dilema povrchové úpravy dřeva: Laky nebo oleje a vosky?

Dávám přednost druhému. Politury a laky sice poskytují větší lesk, mohou být i lépe omyvatelné. Nový kus se blyští, když se ale lak v místech namáhání odře, je po kráse. A když lak rozpraská čí přímo oprýská, už nezbývá než smirkový papír.

Zato dřevo ošetřené olejem či voskem, nebo kombinací obou, je přirozenější, přívětivé na dotek a umožní vznik příjemné patiny. Kromě toho správný olej proniká do hloubky dřeva a vydrží i vlhkost. Začal jsem používat olejíček na pracovní desky jedné německé rodinné firmy, certifikovaný na hračky i potraviny, a nevycházím z údivu. Směs olejů obsahuje sikativy a je do druhého dne zaschlá a připravená k transportu. Povrch je pololesklý, v závislosti na vyleštění dřeva, a voda se ho ani netkne. Je ovšem dost drahý.

 Na méně náročné věci používám voskovo olejový balzám z včelího vosku a saflorového oleje (světlicového, známého též jako bodlákový). Vytváří příjemně sametový povrch, kapky vody na něm ovšem zanechají stopy, lze jej však průbežně dolešťovat, protože vosk vystupuje na povrch. Takové dřevo se dá také udržovat dostupnými jedlými oleji - vhodný je např. slunečnicový.

 Samozřejmě nikdy neříkej nikdy...

Oleje prohlubují a zvýrazňují kresbu dřeva, ale někdy je takový efekt na překážku. Proto třeba oblíbený model PIPI DLOUHÁ stříkám pouze bebarvým matlakem.