Asi každému z nás, kdo má aspoň kousek duše romantické, se líbí wire-wrapping.
Ty ladné křivky, proplétání, ornamenty..

Miluju ornamenty, filigrány, ty kovové krajky. A ten starobylý klid, který z nich dýchá.

Ale miluju taky pulzující život.
Miluju ostré hrany, rovné linie, strohost ...

Miluju architekturu velkoměst.
Se vším tím železem, sklem a betonem.

Miluju staré továrny, ikdyž mají již rozbitá okna a život se v nich jen skrývá.
Miluju staré továrny, které získaly nové uplatnění jako byty. Lofty. S velkým, vzdušným prostorem.
Miluju přírodu, která se nenápadně a přesto usilovně udržuje v tomto zdánlivě nehostinném prostředí. Jemně se proplétá kovem a betonem. Vytváří tajemná zákoutí, vytváří protiklady.

zdroj: pinterest.com

Stejně jako kameny mezi dráty (či plechy) ve wire-wrappingu.
Takové němé souznění techniky a přírody.
Tvrdé a přece tvárné.
Podmanivé.

A tak mi to dnes při asi tisící procházkou Prahou došlo.
Jaký mám vlastně vztah ke drátům.
Protože dosud to bylo vše jen podvědomé.
Silné, ale jen podvědomé.

Dráty vyjadřují mou lásku k industriálnu.
A zároveň i to křehké propletení s přírodou, které má velkou sílu a křehce jen vypadá.
Proto je můj wire-wrapping je spíše pragmatický.
Proto mi ty romantické krucánky nikdy moc nešly..

A všechny tyto vlivy, tyto lásky se sešly v poslední edici šperků.
Protože ke starým městům, železu a loftům patří taky recyklace.
A fotografie jsou pak dokonalým souzněním všeho vyjádřeného.

Ale nebojte, filigrány zase budou.
Až převáží romantická část duše..

PS.: Možná proto mám ráda Starbucks. Ačkoli nepiju kafe. Je pro mě připomínkou New Yorku, prototypu velkoměsta obrostlého železem, sklem, betonem a protkaného životem a přírodou. (reportáž z NY hledejte u mě v blogu)

PPS.: A Eire to věděla už dávno... :)