Tóny živé hudby zní sálem a po nablýskaném parketu se nese dokonalý pár. Romantický waltz, svižný swing i rozpustilý charleston zvládají tanečníci bravurně, stejně jako nezávaznou konverzaci s veselými přáteli...
Hmm :-), podobný obrázek asi vyvstane v mysli většiny z nás, když se řekne „prvorepublikový ples“, ale jaké vlastně bylo doopravdy období, které nazýváme první republikou?
Nabízíme pár postřehů a vhledů, které jinde nenajdete.
JAK TO VIDÍ ODBORNÍCI ?
MÓDA, UMĚNÍ… (rozhovor s oděvní návrhářkou Kateřinou Velocha)
Vývoj módy v období první republiky lze rozdělit do více etap.
Konec dvacátých let charakterizují doznívající zbytky předchozího stylu rovných střihů bez náznaku tvarování ženské postavy. Snížený pas, rovná silueta, krátký účes „bubikopf“ a zkracování všeho, jak skvěle vystihla i paní sládková v Postřižinách – zkracují se sukně, prádlo, objevují se první podprsenky a držiče tvarů („Jedině patentním držičem tvarů docílíte žádoucí štíhlosti a pružnosti“ ), novým módním prvkem se staly tenké hedvábné punčochy.
Zkracují se koňské ohony i pánské kníry, dokonce i vzdálenosti se díky technickému pokroku zkracují díky nejrůznějším létadlům, vzducholodím, automobilům i rádiovému spojení.
V architektuře se po konci secese prosazuje funkcionalismus, Bauhaus, u nás pak specifický kubismus. Příkladem může být známá vila Tugendhat. Tyto styly se projevují také ve strohých liniích šperků a oděvních doplňků.
V létech třicátých do módního světa vstupuje Coco Chanel s érou klasických kostýmků, jejichž střih je natolik nadčasový, že je s mírnými obměnami používán dodnes. V Praze vyniká v té době salon Hany Podolské, kde se oblékaly i filmové hvězdy jako Adina Mandlová, Zita Kabátová, Hana Benešová – pozdější první dáma, i mnohé další známé osobnosti.
Revolučním krokem v módě bylo začlenění klasických pánských oblekových prvků do dámského šatníku, ženy oblékají kalhoty a saka, sportovní úbory se těší velké oblibě. Pohodlné „teplice“ (tepláky) oblékla tehdy i legendární filmová „tetička“, když usedala za volant svého nového vozu. Možná i ona byla povzbuzena sloganem Henryho Forda „auto do každé rodiny“, předznamenávající lepší dostupnost osobních automobilů.
Pásová výroba se v průmyslu přelévá do všech odvětví, u nás např. v továrnách Baťa.
Vesnické bály i městské plesy se v plném lesku futurismu a liniích art deco hnaly v duchu pohybu a zrychlování do budoucnosti, tančilo se často a budoucnost se mnohým jevila přitažlivě nádherná.
Druhá světová válka však rázně ukončuje tuto dobu relativní hojnosti a bezstarostnosti. Nástup fašismu s sebou nese nezbytné uskrovnění ve všech směrech, a tak i dámské oděvy se zestručňují až ke stylu uniforem. Zostřené siluety a střihy pak přetrvávají celou válku stejně jako krátké účesy a střídmá barevnost.
(nezbytné plesové rukavičky – většinou ručně pletené či háčkované z jemné příze, kterou později nahrazuje modernější průhledný silon)
HUDBA... (osobní postřehy Terezy)
Hudba je nedílným a stejně důležitým prvkem plesu jako elegantní oblečení a tanec. Na dnešních plesech se můžeme potkat s výpomocí reprodukované hudby, tehdy si však něco takového nešlo ani představit – snad leda na nějaké domácí slavnosti či večírku (a že tehdejší gramofony s velkou lesklou troubou byly vysoce elegantní). Živá hudba byla zkrátka všude více přítomna než dnes.
Styl hudby i obsazení muzikantů se jistě lišilo podle toho, kde se ples konal a jací lidé na něj přišli, avšak králem byl swing a charleston.
Hudební obsazení si nejtypičtěji vybavím jako menší orchestr o 10–15 muzikantech – klavír, kontrabas, kytara, drobná bicí souprava, zářivé saxofony a trumpety, trombon, někdy doplněné i třeba o housle nebo jim příbuzný nástroj suzafon – jakýsi kříženec mezi houslemi a trubkou.
Samozřejmě nesmí chybět zpěvačka nebo zpěvák s měkkým hlasem, často dokonce trio či kvartet zpěváků, sladěných jak hudebně, tak oděvem.
Vlastně se mi líbí, že se k některým těm krásným věcem z tehdejší doby i v současnosti vracíme. Jakožto muzikant, který několikrát do roka hraje na swingových plesech, to mám z první ruky. Vlastně to nejsou plesy, jak je známe – s bohatou tombolou, všemožným doprovodným programem a dámami v nejpompéznějších šatech. Jsou to spíše jakési dobové „tančírny“, kde se potkávají lidé všech věkových kategorií, kteří si jdou hlavně zatančit. Každý tančí podle nálady a někteří umějí opravdu krásný swing. Oděvy tanečníků jsou poměrně různorodé a vždy slavnostní, ale vždy jsou v nich obsaženy právě prvky módy, které máme spojené s obdobím první republiky.
Dámy nosí perly, čelenky, boa i rukavičky, někdy i šaty střihů z dob (pro nás mladší) dávno minulých; někteří z pánů zase nosí třeba psí dečky na botách, sněhobílé košile zdobí perleťové manžetové knoflíčky, k saku bílé rukavičky, bílý kapesníček, někdy i bílou květinu do klopy.
Takovou eleganci je pěkné vidět...
POHLED DO KUCHYNĚ…
Paleta pokrmů i surovin z meziválečného období byla velmi pestrá a často i překvapivá, ať už se podíváme do kuchyní tehdejších vyšších vrstev, nebo obyčejných lidí.
V luxusních salonech se podávaly delikatesy z tuzemských i zahraničních surovin, v hospodách zase pochoutky, které v jiných zemích bývalého Rakouska-Uherska nebyly k mání.
V šenku si hosté k pivu dávali tzv. příchoutky – například kousky smaženého či uzeného kapra, chleba s máslem a syrečkem nebo cerbuláty, což byly buřty, tehdy i koňské.
(Ještě můj děda říkával, že „polívka je grunt a cerbulát je špunt“… ;-D )
V domácnostech obyčejných lidí se vařila jednoduchá a levná jídla. Šunkofleky, lepenice (brambory se zelím), kudlmoch (škubánky), knedlík s vajíčkem, nejrůznější bramborové placky nebo nudle s mákem se připravují dodnes, zato na borůvkové nebo chlebové polévce si v dnešní době pochutná asi jen málokdo.
Některé lahůdky z meziválečného období si prakticky připravit můžeme, jiné už ale jistě neochutnáme. Například divoký tetřev, který byl dříve upravován na víně, patří dnes mezi chráněné druhy.
Lysku černou v supermarketech určitě nenajdeme a bobra si s obědem sotva spojíme. Tento, dnes chráněný hlodavec byl však tehdy vyhledáván jako postní pokrm, neboť stejně jako ryby je spojován s vodním živlem.
Ve městech bývaly na talířích mnohem častěji než dnes velmi dostupné ryby, překvapivě i v chudších domácnostech. Lidé si celkem běžně pochutnávali také na šnecích (živí se prodávali na trzích), zvěřina se upravovala třeba se šípkovou či švestkovou omáčkou, na zelenině či se smetanou.
Ani ančovičky a kapary nebyly nijak velkou vzácností a objevovaly se v mnoha receptech na lahůdkové omáčky.
To prvorepublikový a první československý prezident T. G. Masaryk byl prý ve stravování velmi skromný. Často večeřel bílou kávu s kouskem domácí buchty, známé jsou i některé druhy jeho oblíbeného vánočního cukroví, např. sádlové koláčky.
Legendární recepty Magdaleny Dobromily Rettigové, pověstné pokynem „vraž do toho tucet vajec“, dnes prožívají jistou renesanci stejně jako osvědčené úsporné vaření Anuše Kejřové.
V první třetině dvacátého století zažívalo svůj rozkvět ve městech i lahůdkářství; slavný pražský lahůdkář J. Paukert, jehož obchod navštěvovaly mnohé známé osobnosti, dokonce vymyslel u nás dodnes tolik oblíbené obložené chlebíčky.
Cukr tehdy nebyl takovým strašákem jako dnes, vše se dělalo poctivě a bez náhražek, a tak i cukrářství zažívalo velký rozmach.
Vlastně právě v této době se v movitých domácnostech zabydlely pravidelné sladkosti, vymazlené dobroty z bílé mouky a másla, majonézy a tučná jídla..., ale také luxus provázející „šlak“ a „pepka“, kosící bujaré konzumenty přebohatých hostin.
Někteří z nejbohatších se vlastní rozjíveností propracovali až ke kokainismu, který byl tehdy poměrně rozšířenou kratochvílí četných umělců a zlaté mládeže.
Život na venkově byl odvždy úzce spojen s tvrdou dřinou, lidé měli celé dny mnohem víc fyzické práce a přirozeného pohybu než my dnes. Tenkrát byl ale na vsi samozřejmostí i stálý přístup k čerstvé domácí zelenině a dalším potravinám, které bychom dnes zařadili do kategorie „bio“. Právě to rozšiřovalo pestrost vesnického jídelníčku, přestože většina venkovských pokrmů byla skromná a bezmasá. Maso se jedlo jednou, nejvýše dvakrát týdně, pečivo se peklo z levnější tmavší mouky a muselo vydržet na několik dnů. Brambory byly na stole velmi často, buď se zelím, samotné (u sedláka omaštěné máslem nebo sádlem), či s domácím mlékem. Standardní snídaní byl suchý chléb s meltou, případně s bílým „kafem“, což byla zas jen melta s trochou mléka. Zrnková káva byla toliko pro sváteční příležitosti.
My si dobu prvorepublikovou, mnohdy i vlivem dochovaných romantických filmů, dost idealizujeme, je však nesporné, že v chudších vrstvách mladé kapitalistické společnosti dál mnohde přetrvávala bída, dřina a nezaměstnanost, přičemž nejhůře postavena byla dělnická vrstva...
...příležitost k zábavě se ale vždycky našla.
Za vesnickou zábavou se chodilo nejčastěji pěšky i přes několik vesnic (úvodní foto), jen někdy se poštěstil i odvoz.
Lidé z měst v té době stále víc jezdí na venkov za odpočinkem, nadaní mladí venkované naopak studují v městských školách.
(studenti z let třicátých)
Některá odvážnější vesnická děvčata odjíždějí hledat službu v bohatých měšťanských domácnostech; pro mnohé to byla jediná možnost, jak si vydělat na slušné živobytí.
Vyprávění mojí babičky, která za první republiky sloužila v domácnosti ředitele velké banky, jsem v dětství vždycky ráda naslouchala. Rozhodně jako služebná neměla lehkou práci, nebyla to žádná idylka, ale „panička“, jak se tehdy paní domácnosti říkalo, byla vlídná a uznalá. Babička si v Praze vydělala na pěknou výbavu a po návratu do rodné vísky se mohla postarat o rodiče a mladší sourozence, vdát se, založit rodinu a hospodařit ve vlastní chalupě.
Podobný život prožila řada dívek, některé dokonce ve městech zůstaly a staly se z nich „měštky“.
Stále dostupnější možnost cestování a rozkvět turistiky s sebou přinesly i rychlý rozvoj pohostinství a ubytovacích služeb, ve městech i na venkově. Lákají první trampské osady, pobyt v přírodě, přibývající lázeňská centra, romantické výlety za zábavou…
My to vše známe už jen z černobílých filmů pro pamětníky. Však také kinematografie zaznamenává za první republiky bujný rozvoj a biografy rostou jako houby po dešti, když na stříbrném plátně krouží tanečním parketem Kristián...
... --- * ooo OOO ooo * --- ...
Nechte se na chvilku unést vším tím lehounce zašlým leskem a vláčnou hudbou a nahlédněte s námi nenápadně do příprav na prvorepublikový ples, který jsme si vybraly jako lednové téma k tvorbě v duchu klasické barevné palety :
(foto: archiv autorky, Pinterest)
Tereza: „Moc ráda využívám k tvorbě různé starší látky a komponenty. Mezi mými poklady je i krabička plná kravat po mém pradědečkovi, z nichž čas od času čerpám kousky látky na drobnější projekty. Látka z jedné z kravat je využita právě na tuto brož, v níž jsem oválek zajímavé látky s ornamenty překryla křišťálovou pryskyřicí.“
Dana si pohrála s hedvábím, které obarvila do barvy béžové a baklažánu.
Katčina drobná kabelka na zápěstí nabádá: „Pracuj, jako bys nepotřebovala peníze, miluj, jako by se tvé srdce nikdy nemohlo zlomit a tanči tak, jako by se na tebe nikdo nedíval...“
Hela vypracovala rámečkovou taštičku s různými motivy po obou stranách.
Eva nezapomněla na fakt, že i cestou na ples se musíme chránit před zimou. Její čapka z vlněného beránka jistě zahřeje.
Eva vytvořila krásné pouzdro na plesovou pozvánku či taneční pořádek.
Mirka stvořila variabilní náhrdelník a náušnice v kombinaci originálních vintage voskových perel a štrasu – jako z prababiččiny šperkovnice.
Liba vytvořila cínovanou sponu k připnutí ozdobného peří či sepnutí plédu.
Gabi vymazlila paličkovaný límečkový náhrdelník plný perel.
Krásné tvůrčí hry s nádechem plesání jsme si užily, že? :-D
Děkujeme za vaše návštěvy i komentáře, snad se vám s námi na dobovém bále líbilo.
* * *
Jako obvykle, tak i v tomto blogu všechny doprovodné fotografie pocházejí z archivů a objektivů členek klubu a jeho příznivců; za zapůjčení vzácných archivních obrázků srdečně děkujeme.
Jistě nám prominete i nestejný formát dokumentárních snímků, které jsme pro zachování atmosféry ponechaly v původní kvalitě.
Už teď se těšíme na naše únorové tvůrčí téma, na které zveme i vás, a bude to zajímavé, protože se tentokrát pustíme do zkoumání lidského těla.
Pro klub 100x jinak připravila RE-NATUS , Muzikanti sobě a D.FELIX
