Když jsem se po gymplu rozhodovala, jakému oboru se věnovat, měla jsem jasno - chci poznávat přírodu, krajinu, rostliny. Přírodovědná fakulta UK byla pro mě kvůli chemii zapovězená. Volba padla na ČZU. Jenže ouha. Minimum botaniky, ekologie žádná, zato obrovská nálož tvrdé zemědělštiny. Alfou a omegou úsilí zemědělce je výnos! Tomu se má podřídit vše. Cokoliv může napomoci zvýšit výnos je nekriticky vítáno. Cokoli ho může o píď snížit je odmítáno, zesměšňováno. ("utopie" - tak nazvala komise ekologické zemědělství při obhajobě bakalářské práce na dané téma). Ohromné naděje vzbuzoval předmět Ochrana rostlin. Nemusím popisovat jaké bylo rozčarování začínající zapálené aktivistky když zjistila, že pod názvem se ukrývaly tuny pesticidů. Spolužáci, vášniví zahrádkáři, pod palbou této ideologie popisovali o přestávce jeden druhému, jak se jim podařilo zlikvidovat plevel herbicidem...a s touto vášní neskončili ani po absolvování školy. Vydali se mnohdy na dráhu zahradního architekta. Zvolili si nepochybně zajímavé, kreativní a smysluplné zaměstnání. Malovat rostlinami obraz reality, zahrát si na bohy a poskládat 3D krajinku, dokonale sesynchronizovanou, v každém období něčím zajímavou, živá proměnlivá dekorace.. Jenže na počátku je slovo a to slovo je téměř bez výjimky "glyfosát"! Zahrada se stává mrtvou, jedem nacucanou prstí, bez zdravého mikrobiálního života, povětšinou pokrytou deriváty ropy (netkaná textilie), osázenou přešlechtěnými rostlinami, co k nám cestovaly přes půl světa.

Člověku je jaksi podvědomě dáno bojovat s přírodou, vymezovat se vůči ní, všelijak ji přetvářet, vykazovat ji do patřičných, stále se zmenšujících míst...Neustále před ní machrovat se zbraní v ruce (rýč, pila, traktor, nyní postřik) se stalo vyloženě životní potřebou. Toto pnutí se modifikovalo (snad ne geneticky) z fyzického boje o přežití v psychickou potřebu se vymezit, identifikovat. V duchu: toto kolem mě (rozuměj - má sterilní zahrádka) a já sám nejsme žádná příroda!  

Je tomu již cca 15 let co jsem úspěšně absolvovala ČZU. Podnikla jsem útěk ze špinavého velkoměsta do čisté pošumavské krajiny. Jenže bojovníků s divočinou je zde snad ještě víc. Nechme stranou silnou podporu léčení šumavské přírody pomocí harvestorů z místních řad...

Hned za naším plotem se vyhrává další absurdní bitva, ve válce, kterou soused stejně nakonec prohraje...Nejen, že nad ním příroda jednou musí zvítězit, ale ještě než se tak stane, obrátí proti němu jeho vlastní zbraně. Tento výkop do vlastní brány v podobě záhonků s mrkví a jahodami na mrtvé, Round upem zdecimované půdě (to aby děti měli něco k zobání) jsem se jim snažila vysvětlit. Ne, nemají strach - jejich zahradní architekt je ubezpečil, že dle výrobce nehrozí nebezpečí. Soused dokonce v upřímném rozhořčení nad chemizací potravin utrousil: " ještěže máme svoje plodiny". Běžný smrtelník se dozví jen těžko, že Monsanto byla usvědčena ze lži (2009, Francie) když propagovala glyfosát  jako biologicky odbouratelný a přípravky z něj vyrobené jako ekologicky šetrný výrobek.

Jedu pro dceru do lesní školky a nestačím se divit jaký podzim přišel na každý patník, ceduli, ale i kámen, skalku, kanálek...ale dokonce i naučnou ceduli upozorňující návštěvníky zdejší krajiny na její rozmanitost a čistotu. Jedu dál a hle další oběť postřikovače/cynika - památníček kohosi zemřelého při autonehodě. Tyhle ostrůvkovité prérie, místy měsíční krajiny se linou v celém našem regionu. Donedávna to byly cedule a patníky. Letos se přidaly další objekty - každý obrubníček, mostek, ale i kámen, přírodní skalka, nebo celá linie pod elektrickým ohradníkem.  Peněz z našich kapes je zjevně dost, tak proč si neusnadnit práci?  Biomatka lapá po dechu, co je to však proti 1000 tunám v ČR ročně...

Závěrem jedno zhoubné kolečko. Pampeliškové kořeny umějí léčit rakovinu. Round up umí navodit lidem rakovinu. Kterou bylinku zahradník nejčastěji stříká?

Co s tím? Jednání Evropské komise o prodloužení licence na prodej glyfosátu je už za týden. Zde je možné podepsat petici a vyjádřit svůj názor, své právo. Chemizace životního prostředí a potravin bude pokračovat pokud  16 evropských vlád (reprezentujících 65 % obyvatelstva) dá k tomu souhlas. Jsme nyní velmi blízko mezinárodnímu zákazu používání této vysoce škodlivé látky!