Po nějaké době různých přešlapů jsem dospěla do stavu, kdy všechno fungovalo skvěle, Jezdila jsem na markety se skvělou partou, prodávali jsme šaty, kabáty, sukně a šperky a já si poprvé v životě říkala, jak je super, že věci začaly opravdu fungovat. No a pak jsem zjistila, že jsem těhotná. Už když jsem byla v pátém měsíci, zjistila jsem, že začínám být trochu muflon a hůř se hýbu, pak ale věci nabraly prudký spád, já 30 kg nahoru a všechno bylo jinak. Moje původní myšlenka byla, že pár dní po porodu už budu zase vesele šít a mezitím občas přebalím a nakrmím mrně. To bylo před čtyřmi lety.

Pak přišla ještě Ella, a já nestíhala už vůbec nic. Poprvé po dlouhé době jsem si uvědomila, že asi potřebuju pomoct. Co vy? Zvládaly jste všechno jako před dětmi? Nebo se vám taky život obrátil vzhůru nohama?

Já se dřív dívala na všechny ty maminky jako na samostatný druh, kterému moc nerozumím. Nechápala jsem, proč řada z nich vypadá, jako by se ani nedívaly do zrcadla. Dneska mám k nim všem obrovský respekt. Většina z těch, nad kterými jsem kroutila hlavou, vypadala líp, než já dneska:)) Jsem ráda, že se stihnu o ty dvě dračice postarat, vyprat, uklidit, udělat něco do práce a přitom si aspon uvařit kafe (na kterém jsme už nějakou dobu plně závislá) 

No a pak se začaly objevovat ty události, o kterých všichni víme. Covid, Ukrajina.. a já začala všechno dělat jinak. Začala jsem přemýšlet, co dál. A začala jsem se učit. Ne moc, každý den aspon trochu, abych viděla aspon malé zlepšení každý den. No a jde to. Posledních půl roku už dělám střihy v počítači a učím se simulovat prostředí a exportovat fotky šatů přímo z počítače. Neskutečně mě to nakoplo a řekla jsem si, že tohle mě važně baví. Takže ted připravuju svoje první střihy, které budu dávat ke stažení. Fler je totiž plný supertvořivých holek, co umí skvěle šit a zvládnou s ušít samy všechno, co chtějí, když se do toho pustí.  Velká část z nich jsou maminky na mateřské, které zvládnou zorganizovat celý svět, když se rozhodnou. Za posledních pár let jsem získala pokoru a respekt. A jsem za to ráda. Budeme tvořit dál. Všechny, protože nás to neskutečně nabíjí tím, že jsme vytvořily něco nádherného (ted píšu za nás, za maminky).

Vaše návrhářka ve věži