tituly a témata přečtených knih posledních asi patnácti let a cíl zatím mých nejdelších cest mají jednoho, společného jmenovatele:
Indián.
Tradičně se má za to, že toto pojmenování Kolumbus užil, protože si mylně myslel, že doplul do Indie. Ale nabízí se i jiné vysvětlení . Už tenkrát totiž existovaly podrobné mapy světa, jež někdo vytvořil, a my nevíme kdo. Ony mapy existují a jsou jednou z velkých nerozluštěných záhad. Takže Kolumbus věděl, kam doplul. A nazval ty lidi indiány, protože ho fascinovala harmonie a mír, které u nich pocítil. Žili "in Deo" - v Bohu. Jsou to lidé držící se své tradice, prvotního principu.
(podrobněji pak v knize Ze mě - cesta Blázna a vnitřní svět Jaroslava Duška http://www.eminent.cz/kniha.php?id_knihy=522 autorky Pavlíny Brzákové/šéfredaktorky časopisu Regenerace).
...
Když jsem si tak jednoho dne v závěru roku meditovala nad průvodcem nastávající roku své tvořivé cesty tu, na Fléru, najednou se vynořil pocit. Byl neuchopitelný a přesto silný. Jasný, čirý a srozumitelný. Nadechla jsem se úžasem a skoro zachvěla. Usmála a poděkovala :). A dostavil se klid. Mír a smír. Nevím přesně, v tuto chvíli jak se bude v mé tvorbě projevovat. Nechci plánovat. Jen se nechat unášet (na vlně). Nechat se dotýkat. Vstupovat. Naslouchat. Nechat prostoupit materií. Nevím ani jestli zvolním nebo přidám. Netuším jakým směrem se vydám/e .. co vše nás ovlivní, nasměruje, posune, zastaví a nebo dokonce vrátí zpět. I tak je možné. Jsem připravena :).
