Tajemství hraběnky de Jardinfleur

 

(román na pokračování)

 

 

1. kapitola: Ráno v hraběcím budoáru


 3. kapitola: "" Emma a Jiří ve vášnivém objetí“

 

 

 

 

 

 

 „Jiří. Drahý!“, vykřikla s nesmírnou úlevou, když vešel do dveří. Jeho objetí bylo silné, tiskl své rty na její  růžovou pleť. “Emmo“, s nevýslovnou radostí ze shledání ji něžně hladil po vlnitých kadeřích.Chvíli tiše stáli v pevném objetí a dotýkali se jeden druhého, slyšíce vzájemně hlasitý tlukot milujících se srdcí.

 

 

“Pojď, vše mi to vypovíš a uklidníš se“, vedl ji za ruku ze dveří a jejich tiché kroky se ubíraly do zámecké zahrady, kde usedli oba do zastřešeného altánku na ebenové sofa. Její oči se s obrovskou touhou zakusovaly do jeho, ale ona nedokázala přestat myslet na svého těžce raněného otce, o kterém má pouze jen neúplné zprávy. “ Musíme hned vyrazit, drahý, nevím, zda můj otec ještě žije či nikoliv, tvá matka se sestrou ať zůstanou zde na hrádečku a ty pojeď, prosím, se mnou. Vezmeme vše potřebné, léky, družinu a vypravíme se na cestu. Musíme za otcem a zjistit, jak těžký úraz  utrpěl a co pro něj můžeme udělat, ano?“, řekla s chvějícím se hlasem a on ji konejšil láskyplnými slovy a zlíbal polibky její tvář zkrápěnou slzami.“ Ano, miláčku, vyrazíme ihned, neboj se“, a s těmito slovy ji lehce pokládal na sametem potažené sofa a nedokázal překonat touhu dotýkat se jí. Milovat ji.

 

Něžnými gesty naznačil, aby položila svou hlavu na polštář a nechala se od něj laskat a konejšit doteky žhavými jako řeřavé uhlí...Nechala ho…Milovala ho vroucně a jejich láska byla čistá jako křišťál sám a oba zmírali vášní. Jen příliš zvědavý vítr, který procházel pootevřeným oknem, byl svědkem jejich lásky, a malý modrý motýl, jenž zatoužil sát nektar z čerstvých květů v čínské váze, prolétl tiše nad jejich spojenými těly…

 

Pokračování příště: 4. kapitola " Co ukrýval zlatý medailon? “

 

  

---------------------------------------------------------------------------

V obrazové koláži byly použity tyto výrobky: