Tajemství hraběnky de Jardinfleur

(román na pokračování)

 Milí naši čtenáři, rádi bychom Vám doporučili "Hlídání novinek", aby se k Vám co nejdříve dostala informace o vložení nové kapitoly. "Hlídání" naleznete na stránce Old.Antiques vpravo nahoře pod záložkou NOVINKY! Zpráva o nové kapitole se vám zobrazí nahoře, v sekci Události pod záložkou Můj Fler. Takto Vám neuteče ani jeden díl našeho románu na pokračování.

1. kapitola: Ráno v hraběcím budoáru  

5. kapitola: "Stopa vede na půdu"   

Hraběnka Emma, unavená zvláštními událostmi minulých dnů, trávila odpoledne v zámecké knihovně svého strýce: zatoužila po dětství, po vzpomínkách, které by jí přinesly alespoň na chvíli pocit klidu a bezpečí. Hlavou jí běžely příhody, které zažívala o prázdninách společně se svými alpskými bratranci: hoši ji nešetřili, nebrali ohled na  její křehkost. Musela s nimi provádět lumpárny, za něž potom pikali jako jeden muž. K oblíbeným hrám patřilo objevování utajených a zakazovaných míst na strýcově zámku, mezi než patřila především obrovská půda.

Jako předtím již mnohokrát, známým pohybem otevřela starožitnou dřevem vykládanou skříňku a uchopila velký svazek klíčů. Byly to klíče od neobydlených pokojů v podkroví, půdy a jejího dětství. Emma nedočkavě vyběhla po vrzavých točitých schodech a maličko zrezivělým klíčem odemkla těžké zdobené dveře. V podkroví jakoby se zastavil čas, jen stříbrná vlákna pavučin třpytící se v zapadlém slunci napovídala, že tu přesto někdo žije.

Emma se posadila na barevnými květy vyšívané sofa, přehodila si přes ramena vlněný pléd a lehce odfoukla jemný nános prachu z oprýskaného kufříku. Netrpělivě jej otevřela a ucítila známou vůni dětství. Na ruku si navlékla třpytivý náramek z korálků, něžně pohladila pleteného koníka a objala ručně šitou střapatou loutku, která měla očka ze starých knoflíků. Bezděčně ji začala v náručí kolébat a tiše zpívat ukolébavku.

Pomalým krokem se procházela podkrovím a letmo se dotýkala již téměř zapomenutých skříní, strojků a hraček. Najednou se její zrak zastavil na kulaté, nevýrazně zdobené, ale přitom něčím zvláštní krabici  na klobouky. Emma byla v podkroví snad stokrát, ale teď marně přemýšlela, jestli tady tu krabici s nádechem levandulové barvy vůbec někdy viděla. Proč si jí nikdy nevšimla? Zmocnil se jí pocit vzrušení a zatoužila krabici otevřít.

Nedočkavě sáhla po malém mosazném zámku, který chránil tajemství krabice. Zprvu to vypadalo, že je zámek zamčený, ale po několika hbitých pohybech Emminých prstů nakonec povolil. Hraběnka, stejně jako kdysi zvědavá malá  Emma, opatrně nadzvedla víko krabice a ucítila známou vůni starých knih. Pomaličku nakukovala dovnitř. Korálky, spona do vlasů, popsaná obálka, útržek obrázku z knihy s nápisem Laurus nobilis  a malý zaprášený portrét. „To je ona, ta neznámá z otcova medailonu!“, vykřikla vzrušeně Emma. Popadla obrázek, zavřela krabici a spěchala, aby Jiřímu ukázala první stopu, která je možná zavede k dívce s iniciálou „R“.

 
Pokračování příště: 6. kapitola "Cesta z Alp bude trnitá“

-------------------------------------------------------------------------- 

V obrazové koláži byly použity tyto výrobky:    

Dagmart: Náramek Pro moji holčičku 
Jaroslava Dovcova: Pletené hračky Veselá partička   
Yahoodka22: Želva Žanda     
a-RT: Pytlíček na poklady    
Tvída: Koník Toník 
2222: Obrázek Loďka...   
Marabu: Pletený králíček Vašíček   
petrule: Bačkůrky švédské babičky    
Ay: Háčkované kytičky
Fola: Hadráček Potentočko