Tito ptáčci jsou doma.

Uvnitř svého ochranného kruhu.

Je to vlastní "já" v magickém kruhu bezpečí. Kruh je svět i naše pole bezpečí. Celý vesmír je koule, každá buňka je koule, náš malý mikrosvět rodiny je kruh. Ať obvod nebo obsah, je to nekonečno v konečnu, střed všeho.

Vede k němu bezpočet cest, které se křižují tak, jak to jen životní křižovatky umí. Občas zazáří události jako třpytivé kamínky - milníky na cestách. Občas se taky při cestách ztratíme. Odbočíme na křižovatkách a zbloudíme. Takto zbloudí špatné energie, které by snad k nám někdo poslal. Než došlapou k našemu "já", znavené a ušlé změní svá poslání. Cesta jim pročistí hlavy, přehodí priority a polarizace. Ještě rády zaklepou na dveře hnízda, kde je přijmou s heslem: "Buď vítán, kdo v dobrém přicházíš." Ty, co se nezměnily, zbloudí a opustí kruh, aby tam kdesi zašly na úbytě.

Jako jemné vesmírné vlnky chvějí se koncová peříčka energií větru - pána vzduchu, prostoru přenášených informací. Svou jemností a lehkostí zachytí všechny impulsy co jim zabrnkají na vlákénka prachového peří. Poproste, prosím, tyto jemněhmotné filtry, aby vám přinášely jen klidné sny a pozitivní energie. Vysvěťte si svůj lapač snů, zasvěťte ho sobě, svým dobrým myšlenkám, popřejte si sami sobě ochrany, ať nad vámi bdí když spíte a chrání vás od všeho zlého.

Takto to dělali staří indiáni. Lapali dobré sny do svých lapačů. Protože nejsladší věc na světě je sladký spánek plný dobrých snů.