ZLATOKOPKA - Žena, snažící se rychle nebo bezpracně zbohatnout . Žena, která navazuje, resp. udržuje vztahy s muži primárně za účelem získávat od nich hmotný prospěch (dárky, peníze)...
Ano - tak jsou všeobecně vnímány. A Zlatokopky na Fleru? Nenechte se mýlit tím názvem! To je pouze maska, za kterou se skrývají holky, dívky, ženy... se zlatým srdcem na dlani. Tento klub je jako kniha s neskutečnými životními příběhy. Je plný silných osobností, které se s lehkostí perou s nelehkými osudy a vychází z těchto bojů vítězně. Jsem hrdou členkou tohoto klubu. Jsem vděčná za to, že jsem se do klubu dostala. Vznikla zde mnohá přátelství, některé jsme se poznaly i osobně. Ale určitě o sobě zdaleka nevíme vše. Proto jsem se rozhodla postupně tyto zlaté holky představit blíže. Jak ostatním členkám, tak vám všem.
Jako první jsem si vyzpovídala tu, která to všechno "spískala". Představuji vám big bosse Zlatokopek, přezdívanou paní Columbová - nikdo ji nikdy neviděl, přesto víme, že je tu s námi :) Protože se trošku pobavíme i o klubu, bude to dnes kapánek delší. Ale zaručuji, že nuda to rozhodně nebude. Přeji vám příjemné počtení...
Nejdříve něco o klubu Zlatokopky:
1. Proč zrovna Zlatokopky?
Nevím. Prostě jedny vánoce jsem měla dovolenou, odpočinula jsem si a začaly mě napadat různé myšlenky a nápady. A Zlatokopky byly na světě. Úplně jsem viděla, jak vozíme ty zlaté cihly.
2. Nemůže se to zdát jako zavádějící název? Zlatokopka je většinou vnímaná jako potvora, mrcha nenasytná...
Ano, ten název může být zavádějící. Také jsem se při jeho vymýšlení pobavila a hned mě napadlo, kolik lidí si to spojí s tímto významem. Ale opravdu to jsou Zlatokopky od "zlato kopat" - tedy na Fleru úspěšně prodávat.
3. Dá se říct, že Zlatokopky jsou opět otevřené příchodu nových členů. Máš nějaký vzkaz pro ty, které mají zájem a chtějí zaklepat na naše vrátka?
Každý, kdo rád tvoří, kdo se chce někam posunout, kdo chce zkusit něco nového, kdo se nebojí pracovat a je ochotný udělat něco pro své zviditelnění, ale také si u toho třeba příjemně "pokecat" nebo si vyslechnout rady či postřehy, je u nás vítaný a může směle zaklepat na dveře.
4. Co od členů klubu jako big boss očekáváš? Co Tě naopak zklame?
Očekávám slušnost, toleranci. Ochotu udělat něco jak pro sebe, tak pro klub, vzájemný respekt. Zklame mě agrese, vyčítání, urážlivost ale také neochota zapojit se do chodu a pomlouvání. To prostě odmítám tolerovat. Myslím si, že člověk to má v samotném běžném životě hodně těžké a řešit ještě nějaké spory nebo problémy ve světě zvaném Flér, tak to ne.
5. Co Ti klub Zlatokopky dal? Je něco, co Ti "vzal"?
Dal mi spoustu „Flér kamarádek“, objevila jsem úžasné prodejce a jejich výrobky. Ale posunul mě i k vlastním nápadům.
A už hurá k Tobě...
1. Kramářka - proč? Vystihuje Tě to přesně?
Když jsem začínala na Fleru s prodejem (to už je před Kuvajtem napadení), měla jsem představu obchůdku=krámku – kde bude spousta druhů výrobků. Protože mě baví různé techniky. A proto název kramářka. Zlí jazykové tvrdí, že je to proto, že schovávám kdejaký krám – ale tak to pochopitelně není. I když jsem uvažovala před časem o změně názvu. Ale jsem zjistila, že už jsem si prostě na ní zvykla, a že jí tedy nevyměním.
2. "Kramuješ" od malinka? Byla jsi to dítko, které domů nosí kamínky, sklíčka, prostě vše, co najde a co se blýská?
To jsou spíš straky, ne? Ale mám spíš těžkou sysliotýdu – takže vše se může někdy hodit a za tu cenu nekup to.
3. Co bys nám o sobě sama řekla, "paní Columbová"? Jak by ses vystihla pro někoho, kdo Tě osobně nezná?
To je těžké. Vím, že se se mnou strašně těžko žije a také vím, že já se někde potkat podruhé, tak se rovnou zabiju. Jak říká moje drahá maminka, nemám v sobě ani kousek diplomacie – prostě co na srdci, to na jazyku a to bývá dost často kámen úrazu. Jinak jsem dost konzervativní člověk, miluju staré časy, pejsky, staré roubené a hrázděné domečky, malebná náměstí, stará auta a motorky a Ladovské naivní obrázky. Také se ráda rýpu v hlíně - na jaře se vždy proměním v krtka – a velmi ráda sklízím ze zahrádky výpěstky.
4. Jaké jsi byla dítě?
Strašně hodné, ale to jsem i jak dospělá. Jinak nevím, problémy se mnou nikdy nebyly. Ale byla jsem a jsem stále děsivě líná.
5. Co škola? Šprtka, flegoš - nebo něco mezi tím?
Flegmoš spíš. Měla jsem výhodu, že jsem měla dobré známky a mám dobrou paměť, takže jsem byla nejlepší ze třídy a tak mě učitelky nechávaly žít, i když na třídních schůzkách si neustále rodičům stěžovaly, že jsem naprosto neaktivní. A tu ruku, že nezvednu, jak je rok dlouhý. Jenže proč se hlásit? Když se hlásí ostatní, tak to ví také, a když se nehlásil nikdo, tak se mně stejně zeptaly a já jim to řekla. Prostě zase ta pohodlnost a lenost, no.
6. Jaké jsi měla koníčky v dětství? Sport? Nebo jsi už tvořila jako dítě? Co z toho Ti vydrželo až dosud?
Tvořím asi od mala. A také miluji zahradničení, sportovat jsem začala až v 17 letech – hraji volejbal. Ostatní sporty miluji pasivně v televizi.
7. Pochytilo něco z těchto talentů i Tvé dítko?
Ano, můj 15 letý syn je také velmi líný a nediplomatický – prostě celý maminka, chudák. Co se týče manuální zručnosti, je neskutečně levý, nebo možná spíš neochotný vykonat cokoliv manuálního. Naštěstí je poměrně chytrý, takže se bude živit hlavou – bude z něj IT.
8. Odkud pocházíš a kde jsi se nakonec usadila?
Pocházím ze západu Čech – Karlovarského kraje. Narodila jsem se v Sokolově, ale celý život žiji v malém městě Kynšperk nad Ohří. Jsem hrdý patriot tohoto regionu i našeho města.
9. Povíš nám něco o své rodině a místě, kde žijete?
Moje rodina je, jak už to v tomto region bývá, původem z jedné poloviny německá a z druhé česká. Jak jsem již napsala, celý život bydlím v Kynšperku – jinde bych ani bydlet nemohla, mám tu rodiče i sestru s rodinou a velkou spoustou příbuzných – proto se manžel musel naplavit z nedalekého Chebu k nám.
10. Znám Tě jako milovnici zvířátek. Určitě máte nějaké i doma... Které?
Já mám ráda všechna zvířátka a nikdy bych jim neublížila (tedy komáry, klíšťata, blechy, apod. - ty s klidem zabíjím). Ale přiznám se, že mojí srdeční záležitostí jsou psi. Pes je ten nejúžasnější tvor na světě, lidi se přírodě moc nepovedli - takové slepé střevo evoluce – ale psi jsou naprosto skvělí. Celý život od dětství mám nějakého pejska (tedy nejradši fenku) a moji favorité jsou chrti a lovecká plemena. Momentálně mám pejska jednoho – fenku vipeta Fatimu. A k tomu máme doma papouška (mníška šedého) Tobyho a ještě rybičky.
11. Jsou to mazlíci, kteří vládnou domácnosti? Nebo máte jasně dané pravidla a hranice.
Nejsou, i psi mají u nás daná vždy jasná pravidla pravidla.
12. Co Tě znám, pomáháš, kde se dá. Jsi tak vedená od malička? Nebo to tak nějak přišlo postupně s životem...
Nevím, nikdy jsem nad tím nepřemýšlela, prostě když můžu – pomůžu. Lidé by měli pomáhat – je jedno, jestli lidem, zvířatům, přírodě nebo třeba památkám – a to automaticky podle svých možností a preferencí. Já se letos rozhodla, že od roku 2019 poctivě ukládám 10% z každého prodaného výrobku na právě pomoc pro pejsky, něco málo už tam mám, tak doufám, že budu prodávat dost, abych také mohla pomoci pejskům i kočičkám v útulcích nebo např. tzv. dočasných péčích. Ale podporuji výrobky třeba i nemocnou holčičku. A vím, že takových je nás spousta, což je moc dobře.
13. Je nějaké roční období, které je Tvé nejoblíbenější a proč?
Já miluji podzim. Nemám ráda teplé až horké počasí a to skončí právě podzimem. A když je podzimní ráno takové mrazivé a po rozpadnutí mlh vyleze sluníčko a rozzáří podzim v celé barevné paletě, není moc hezčích věcí. Mám ráda procházky s pejskem, kdy jdeme spadaným šustícím listím a také velmi ráda houbařím.
14. Inspiruje Tě (nebo pomáhá) toto období i při tvoření a jak?
No spíš mě nutí k zimnímu spánku. Ale vím, že se blíží vánoce a to je pro prodej výrobků úžasné období. A vánoce jako takové mám také velmi ráda.
15. Jak vypadá Tvoje dílna či místo, kde tvoříš?
No to bych radši nechala bez komentáře. Prostě 36 m2 neskutečně nasyslených věcí – hlavně kotoučů drátů a keramiky – protože na keramiku jsem prostě ulítlá. Tu já naprosto zbožňuju. A uprostřed je malý stoleček s počítačem a maličkým místem na tvoření – protože i na tom stole je neskutečný „tvůrčí“ bordel. Když náhodou nakoukne do mé dílny manžel, který je systematik a pořádkumilovný, jenom kroutí hlavou, jak tam mohu takto vegetovat. Ale zavřu dveře do dílny a dům je uklizený, což je ohromná výhoda.
16. Když tak zbožnuješ keramiku, nenapadlo Tě zabrousit i do tohoto oboru? Vyrobit si keramické komponenty k drátkům sama?
Upřímně řečeno napadlo. Strašně by mě to lákalo. Ale když jsem kdysi doma nadhodila, že by se mi možná hodila pec na keramiku, manžel se podíval tak, že jsem pochopila, že pec by u nás možná místo našla, ale já bych rozhodně musela jít bydlet jinam. A tak obdivuji a miluji keramiku jiných keramiček a strašně ráda jí kupuji a kochám se jí.
17. Vyzkoušela jsi různé techniky tvoření. Co všechno to bylo? A proč jsi u toho nezůstala?
Stále pletu a háčkuji a tvořím bižuterii , ale pouze okrajově. Fimo mě tedy naprosto nezaujalo, decoupage chvíli, malování na textil – no já neumím moc kreslit, tak proto jsem od toho ustoupila. Prostě bych potřeboval být pavouk a každý pár rukou by tvořil něco jiného - to by se mi moc líbilo.
18. Teď tvoříš z drátků. Čím Tě okouzlily?
Svojí variabilitou a užitkovostí. Mám ráda věci, které mohou sloužit třeba 50 let a není to na nich ani poznat. A věci denní potřeby, pevné, stabilní, věčné a krásné. Vždyť ty dráty mě přežijí, jednou tu nebudu, ale vnoučata si budou hrát s andělíčkem, kterého před 50 lety udělala babička.
19. Jak a kde vznikají nápady na nové výrobky?
Jak kdy, někdy těžko a dlouho, jindy snadno, ale víc najednou. Takže ty ostatní zase zapomenu a připomenou se třeba časem. Nejhorší je, když mě napadnou v posteli, protože já když spím, tak resetuji mozek, takže ráno je v hlavě pusto prázdno (no někdy i před den).
20. Když přijde nápad, musíš ho hned uskutečnit? Nebo ho necháš "uložit a uzrát".
Nemusím, musím si ho hlavně pamatovat, to je úkol číslo jedna. A kolikrát, když ho začnu vyrábět, tak zjistím, že to zase tak dobrý nápad nebyl. A nebo, že ho nedokážu vyrobit tak, jak ho vidím v hlavě a to mě dokáže hodně nazlobit.
21. Když se pustíš do výroby. Sedíš u výrobku, dokud ho nedokončíš? Nebo máš šuplík s těmi, co čekají na dodělání.
Mám jednak krabici „pakňáků“ (rozuměj – pak to nějak použiju nebo dodělám), ale málokdy dodělám výrobek na jeden zátah. Chodím do zaměstnání a po večerech toho času už moc nezbývá – hlavně třeba rodina chce jíst, mít čisté oblečení a tak. (Já vím, že jsou to nepodstatné a nedůležité věci, když chcete jít tvořit, ale vysvětlete jim to). No a výhoda dílny je, že prostě rozdělaný výrobek odložím, zavřu dveře od dílny a on tam počká, až na něj přijde čas.
22. Jezdíš na trhy?
V podstatě nejezdím, jezdím pouze v rámci regionu na cca 2 trhy ročně.
23. Co Ti udělá větší radost - přímé setkání se zákazníky nebo když přijde SMS s kouzelnou zprávou - máte objednávku?
Asi nikdy mě nepřestane bavit zvuk SMS, kdy se řítím k telefonu. A tam - nabídky slevy od O2 nebo oznámení o vystavené faktuře za telefonní služby. Ale když je to opravdu objednávka, tak to je pecka, to je radost. Musím říct, že zasílání oznámení o objednávce na mobilní telefon se Flér týmu fakt povedlo, ten adrenalin po zapípání, a co teprve, když nemůžu hned k mobilu a přečíst si to. No a nebo ten „absťák“, když žádná SMS už dlouho nepřišla…
24. Chceš v budoucnu dosáhnout toho, aby Tě tvoření živilo? Nebo je to jen koníček, který Ti dělá radost a zpestří všední dny.
No moc by se mi líbilo, kdyby mě živilo, ale to je naprosto mimo realitu. Máme hypotéku na domeček (který jsme postavili jenom kvůli dílně – cituji manžela) a to tak velikou, že při množství mých prodejů bychom brzy přišli nejen o střechu nad hlavou, ale i „chcípli hlady“.
25. Podporuje Tě rodina? Pomáhají při výrobě či prodeji na trzích?
Rodina mě podporuje tím, že mně nechává být a vyrábět. Když třeba udrátuji košík, ukážu ho muži, co on na to: “Hm, zase další friťák“. Popřípadě: „A dá se to sníst?“ Ale jinak, když potřebuji třeba vyrobit nějaké „udělátko“, které sama nezvládnu, tak to zase mi pomůže.
26. Je nějaká technika, kterou chceš ještě vyzkoušet? Něco jako sen nebo plán do budoucna?
Drátované a tepané šperky, ale já se k nim jednou ale jistě dopracuji.
27. Co Ti tvoření dává? Je něco, co Ti vzalo?
Je to ohromný relax, odpočinek od běžných starostí a problémů. No a když se něco prodá, je to i ohromná radost. A nějaká ta korunka jako bonus.
28. Je nějaký Tvůj výrobek, na který by jsi chtěla upozornit? Ke kterému se váže vzpomínka, příběh, trval dlouho nebo naopak šlo to s ním jak po drátku...
Upřímně řečeno nemám. Ráda drátuji vše, co právě dělám, někdy to letí rovnou do koše, jindy odloženo do pakňáků, ale stále čekám na nějaké to osvícen, až mě napadne nějaký ten TOP výrobek, srdeční záležitost, zatím ale bohužel kde nic tu nic. A tak prostě nezbývá než číhat, až nějaký ten super nápad poletí kolem a já ho zrovna neprospím a chytím za pačesy.
29. Máš nějaké sny, vize, plány... do budoucna?
Nemám, já nejsem člověk, který sní nebo má velké plány a cíle. Jsem večer ráda, že jsme všichni přežili další den relativně v pohodě a ve zdraví. A tak to táhnu ode dne ke dni.
Tak to je, myslím, krásný závěr. Děkuji za krásné povídání. Bylo mi ctí a potěšením. A přeji Ti, ať si splníš vše, na co si ještě brousíš zoubky.
Pukí :)
Dočetli jste až do konce? A jste zvědaví, kterou Zlatokopku si představíme příště? Tak to ještě chvíli budete, protože neprozradím :) Ale určitě to bude opět hezké povídání. I já se budu těšit na pokračování příběhu Se srdcem na dlani...
