Zdál se mi velmi příjemný sen. Byl to silný smyslový a vizuální zážitek. Neskutečně živý obraz, zvuk i vůně.

 ♥

Sen jako obraz. Zdánlivě bez příběhu a lidí. Brána do jiného světa? Po probuzení najednou nevím, jestli tento svět je skutečný či neskutečný.  Zdálo se mi asi o světě mého podvědomí, tedy o něčem skutečném i neskutečném, o kterém ani nevím, že jej mám, a že je tak přívětivé a zároveň tak křehké.

Možná jsem to já, ta jedna kapka deště, co předem vidí místo svého dopadu a brání se tomu. Je spojená s pomyslným nebem, pomyslným provázkem. Ale pak, když dopadne na zem, je ráda, že už dopadla. Je to jako udělat krok do tmy, skok do propasti. Je to vše jen náznak něčeho - toho velkýho skoku. Sebrat všechnu odvahu a sílu, překonat strach a udělat o krok víc, než mě bylo doporučeno…

Ty kapky z mého snu byly čistě zářivě bílé, ne z vody, ale z křehkého bílého porcelánu.

Nebe bylo vanilkové, trochu růžové a trochu žluté. V dáli oblé šedé kopce, hodně kopců, blízké, vzdálené i průhledně nekonečné. Zem byla tmavě hnědozelená, někde hebká zelená louka, někde hnědé hladké pole. Z místa úplně nahoře, nad svěžím růžovým vanilkovým vzduchem, bylo něco chladného, hodně temného, těžkého, šedomodrého, bouřlivá masa a z té tíže visely bílé kapky uchycené na tenkých stříbrných provázcích, skoro neviditelných, ale přesto dobře postřehnutelných. Jen popadat, nebo se zaplést. Kapky visely pár centimetrů nad zemí a cinkaly o sebe krásně příjemně, harmonicky. Kapky vytvářely kus nad zemí z dálky viditelnou bílou, vznášející se, cinkající, jednolitou hmotu, která se pomalu vlní. Další kapky se z nebe nepravidelně spouštěly dolů po stříbrných provázcích, ale vždy se zastavily těsně nad zemí. Někde ale spadly jiné kapky až na zem a s velkým cinkotem se roztříštily. Úplně dole na tmavě hnědozelené zemi pak bylo na některých místech spousta bílých střepů, třpytivých a velmi ostrých. Nikdo nevěděl, která kapka spadne a úplně se roztříští, a která se udrží vznášet kousek nad zemí, a jak dlouho. Žádná kapka to nevěděla.

Byla jsem tam přítomná, ale jen jako pozorovatel. Jedinou reálnou věc, kterou jsem v tu chvíli viděla, byla rozmazaná špička mého nosu mezi očima.

Obraz nelze tak dobře popsat slovy, musím ho jednou namalovat ;-)

Nebo vytvořit porcelánovou plastiku.

Už teď vím, že to bude mé nejlepší dílo!

♥

Asi podvědomě se v mé tvorbě objevuje tvar kapky docela často :-) :

 A co Vy? Také máte v tvorbě svůj oblíbený motiv, který se Vám, třeba i nevědomky, stále opakuje?

A máte také barevné živé sny?

Větší fotografie nafotila : TeZ Photography - Tereza Fürbacher.