V létě 2020 nám bouře vyvrátila naši letitou jabloň rostoucí ve svahu. Přímo na sousedovu zahradu.
Kořeny naštěstí zůstaly v zemi, ale větve jsem musela ořezat až na pololežící kmen. Když jsem si po vší té šestihodinové dřině opřela čelo o čerstvý pahýl jabloňky, obrečela jsem to. Slíbila jsem si, že na podzim vysadím stromky nové.
Pečuji o maličkou zahrádku. Na maličkou zahrádku patří malé stromky. Očarovala mě drobnoplodá jablůňka. Plody velikosti jeřabin či šípků. Když projdou mrazem, chutnají jak šípky.
Japonský kultivar.
Na jaře okouzlí půvabnými růžovými poupaty.
Pak se objeví bílé květy.
Po odkvětu zdobí stromek drobounké plody s výraznými "bubáky", zbytky čnělek z květů.
Na podzim se jablíčka vybarví do korálově červených bobulek.
Opravdu jako šípky.
Intenzivní plná chuť jako zralý šípek prošlý mrazíkem, jen bez chloupků, která u šípků chrání semena. I sbírání jednodušší. Bez trnů, pohodlně, vždyť stromek je maličký, dorůstá maximálně do dvou metrů výšky.
A v zimě...
Ptáci mají připravené hody....
Dočetla jsem se, že dříve se drobná jablíčka používala kandovaná v cukrářství. Já co sama neozobu, tak suším a přidávám do ovocných nebo bylinných čajů. Dobrý čaj vždy potěší...
...jak na jaře, tak i na podzim.
Podzimní vítr
nízké slunce osuší
slzy na duši
.....................................................................................................................................................................................................
