S manželem  milujeme toulky po naší krásné vlasti a občas se zatouláme i do památkových objektů, které místní nadšenci doslova zachránili před červotoči a zbouráním. Klobouk dolů. Jenže ve své kategorii 50+ už taky leccos pamatujem . Tudíž naše  návštěva roubenky, či statku, úplně TOP byl pro nás skanzen  Veselý Kopec, připomínala  komentovanou prohlídku. Až na to, že průvodci jsme byli    my dva  . Tam na nás ostatní návštěvníci mladších ročníků museli koukat jako na uprchlíky z domova důchodců.  Když se totiž zaposlouchali do našeho rozhovoru, ne, neřveme nikde jako na lesy, museli si připadat jako ve filmu pro pamětníky. Tohle znám, v tomhle jsem nosila zelené pro králíky, jo a takový fasuněk kdysi vyráběl můj děda kolář, přesně takové loukoťové kolo , jím vyrobené,  visí dodnes na naší kůlně atd.

Kouknem se na sebe a se smíchem konstatujeme, že někde bude něco špatně. Podobné to je s návštěvou akcí, kde předvádí veterány silnic. Libujem si u těch krasavců a diskutujem na téma, jaké z těch aut mělo lepší řazení a jak "drželo" v zimě na sněhu. Protože pár z vystavených modelů prošlo i naší garáží.

Postupně se ale dostávám k vrcholu letošní sezóny. Tou byla návštěva Národního technického muzea v Plasech. Bez velkého přehánění, tam jsme si připadali jako doma. Expozice sestavená z oken různého stáří, kromě historických   jsme poznali skoro všechna, modely krovů, hm, ani tam jsme dlouho neváhali. Leč třešničkou na dortu byla ukázka jak šel čas ve vývoji elektroinstalace. Dva elektrikáři , debatující u každého exponátu, kdeže v našem domě kdysi byl právě tenhle vypínač , prostě hovor ve stejném duchu jako na Veselém Kopci, jen vedený jinou terminologií.  Svým způsobem jsme se tam opravdu výborně bavili, jenže nám došlo, že do těch muzeí už vlastně  patříme taky.

Korunu tomu všemu nasadil mnou  můj,  dosud, milovaný syn. Koukám se sem tam  po novém mobilu, ucházející velikosti 6 x 11 cm, rozměry v palcích po mně nechtějte, to si nikdy nezapamatuju. A jdu s dobou , tak trochu, a chci dotykový. Suše to okomentoval : " Jo, takže mobil pro pamětníky ." Zabiju ho už zítra večer, jen co dorazí na víkend.