Před časem jsem se rozhodla nakreslit 300 slepic a napsat o tom. Jak to začalo se můžete dočíst zde.

Tak tedy, tady máme druhý díl. Jak slepičí projekt pokračuje?

Zpočátku bylo nadšení tak velké, že šlo všechno stranou a já kreslila slepice jek vzteklá. Měla jsem dojem, že 300 bude ještě málo! Tolik variant, tolik možností , to nemůžu nikdy vyčerpat! Nakoupila jsem skicáky, na dovolenou svázala malé cestovní bločky, nachystala fixy.

Totiž, úplně původně jsem si představovala, že budu kreslit jednu slepici za druhou, tu druhou velmi podobnou té první a třetí hodně podobnou té druhé, budou se lišit nejspíš nějakým kolečkem tuhle a vlnkou támhle. Všechny budou hezké a barevné, reprezentativní a nejkrásnější bude ta třístá.

Skutečnost ovšem byla, jak všichni tušíte, jiná. Záhy mi přestala stále stejná slepice stačit, začala jsem experimentovat s náklonem hlavy, s výrazem, dokonce s pohlavím! Zdařilejší kusy střídaly méně povedené, pak jsem se zas vracela k původnímu tvaru. Návštěva slepičího dvorku měla za následek realističtější vzhled, změnu proporcí. Což mě ale moc nebavilo, takže jsem se vrátila ke stylizované podobě. Zdaleka ne všechny slípky má smysl vybarvovat, vybírám si jen ty, které považuju za nejhezčí. Tempo se hodně zpomalilo. Jsem u stovky, poslední je momentálně sto první slípka.

Pohleďte.

               

Tady máme například slépku koukající nahoru, dále jsem upřednostnila výraz před tvarem těla a dál si s ním hrála. Potom se slepice změnila v ptáčka.

              

Tady se mi tam bůh ví proč vetřel tučňák, a hned po tom náš pes. Pak se slepice změnila v kohouta, který byl o něco později jaksi bojovného rázu.

Některé slepice mě od začátku moc nebavily. Paradoxně se ukázaly jako jedny z nejinspirativnějších, protože nebyly mými oblíbenkyněmi, dovolila jsem si experimenty a pitominky, což vyústilo v objevování nových možností.

                                                    

Tady jsem se vrátila k původnímu tvaru, ale vybarvovala pro změnu pastelkami. Druhá slepička je po návštěvě slepičího dvorku.

Tady zkouším nový tvar nohou. Zpočátku mi to moc nešlo, všiměte si, že nohy jsou dokonce úplně obráceně J Poslední je nakreslená šmahem, už mi to jde! I když zase s původníma nohama.

Zatím poslední, stoprvní slepice.

Shrnutí:

Projekt považuju, co mě se týče za výrazně přínosný. Rozvíjí fantazii na omezeném tématu. Umožňuje zkoušet nesčetné množství variant. Nemusím se rozhodovat, jestli nakreslím to či ono, rovné křídlo, nebo zakulacené, velké oko či malé, při tom cíli 300 obrázků nakreslím zkrátka všechny. Kdybych neměla vytyčený a ohraničený ten výsledný počet, tak by mě to nebavilo.  Už někdy u osmdesátky jsem zjistila, že „mám slepici v ruce“, což znamená, že jí načmárám kdekoliv a kdykoliv a vypadá celkem dobře. Navíc vzniká portfolio obrázků pro další použití, což mi dost chybělo. Taky se od projektu odvíjejí další nápady, mám víceméně hotové omalovánky pro dětičky (už brzy v nabídce). Z nejkrásnějších slepiček vzniknou obrázky do dětských pokojíčků (v snabídce již nyní!)

Takže, pokud chcete dát nový impulz vašemu kreslení, směle do toho :) Budu ráda, když se podělíte a napíšete mi o tom.

Zdravím,

Černá Kristýna

 

Jak se zbavit trémy, aneb 300 slepic