Slow fashion - pomalá a udržitelná móda a zero waste - nulový odpad, to je to, co mne opravdu baví. Mám doma skříň plnou látek. Mnoho mých známých ví, že šiju a tak, když doma dělají pořádek, nosí látky a šicí potřeby ke mně. Občas do skříně sáhnu a nějakou látku použiju. Někdy je nezbytné použít látku novou a vcelku, ale mne nejvíc baví recyklovat. Použité látky nebo oděvy mne inspirují a dávají možnost látky různě kombinovat.  Každý z těch kousků v sobě skrývá nějaký příběh a já ty příběhy různě spojuji, kombinuji a vytvářím z nich příběhy zcela nové. Moje velká láska jsou patchworkové sukně. Nejsou možná pro každou ženu, ale je mnoho těch, kterým tyto sukně vyhovují, vracejí se pro další, nebo jich objednají několik najednou. Pokud si vzpomínám, dvě zákaznice si objednaly po šesti kouscích. Na jarmarcích mne vždy potěší, když mi paní nebo slečna řekne, že už ode mne sukni má a protože je spokojená, tak vybere další.

Tak třeba tato sukně je z džín mé dcery a modrotisk byly nedodělané šaty mé kamarádky. Daly mi práci je rozpárat, ale využila jsem je beze zbytku na dvě sukně. Tato už je prodaná:

Další část modrotisku s bordurou jsem použila na tuto královsky modrou sukni. Královsky modrá lycra byly také zbytky, tentokrát z kostýmů na taneční vystoupení. Sukni doplnily zbytky džín a několik džínových kapes. Kapes není nikdy dost a tak při podrobněm prozkoumání, nejdete jednu bezpečnostní, tajnou kapsu.

 Moje milovaná teta Anča odešla....Ve skříni měla dvoje světlé zánovní kalhoty z balónového hedvábí a z bavlny. Ty látky mi jí vždy připomenou, jak byla pracovitá, obětavá a jak drobnými krůčky stále běhala po bytě a neustále něco dělala. Tuto a další sukni jsem doplnila dlouhými šaty mé dcery. Šaty to byly moc hezké, s krásným bordurovým vzorem, ale abnormálně mačkavé a to se na dlouhé společenské šaty fakt nehodí. Tak jsem je rozstříhala na dílky, na kterých mačkání není vidět a teď zdobí dvě sukně. I tyto dvě sukně mají vtipně zapracované kapsy z kalhot.

Když jsme si během pandemie přinesli domů dvě koťátka, která někdo bezcitně vyhodil, tak aby nepoškrábaly sedačku, objednaly jsme si na gauč a křesla sametový povlak. Jak už to tak bývá, povlaky vypadaly krásně, ale na nábytku se nedaly udržet. Neustále někam ujížděly, tak co nevidět putovaly do skříně. Bylo mi líto je tam nechat jen tak ležet a tak část z nich už byla recyklována. Nejprve na šatičky, ty už má nová majitelka a teď na jednu extravagantní sukni.

A ještě jeden kousek z vínového sametu, top, který je doplněn sukní ze zbytků šifonu z tanečních kostýmů.

I tento kabátek je recyklovaný. K původnímu krátkému sáčku přibyl šůsek a aplikace z vlny od kamarádky.

Tento 3/4 kabátek jsem ráda nosila, ale něco se stalo a já ho už nedopnu...asi se srazil....Tak jsem ho prodloužila a dozdobila. Třásně kolem nárameníků už toho hodně pamatují.

I tento kabát je recyklovaný. I toto byl kostým tety Anči a já z něj udělala kabát, který jsem trochu extravagantně dsozdobila. Už ale má novou majitelku, která se toho nebojí a jeden dost divoký kabát ode mne už má.

Další sukně s příběhem. Dobře si pamatuji, když maminka nosila letní kostýmkové šaty z této krásné černo žluto zelené látky. Myslím, že už tenkrát maminka látku recyklovala. Dostala od babičky z Brazilie šaty, které přešila a já tu látku použila na sukni, kterou jsem po mamince nazvala Blaženka. Tak že dvojitá recyklace.

 Příběh této sukně mne také dojímá. Šedivé dílky jsou manželovy kalhoty a ty barevné, to jsou mé těhotenské šaty.

 Z této květované látky měla moje maminka kostýmkové šaty na mé svatbě. Modrá byla myslím košile a růžovou už si nepamatuji.

 A tak bych mohla pokračovat. A jak se líbí vám, recyklovaná, pomalá móda? Napište mi, prosím,  váš názor do komentářů a recyklujte!!!