Jako každý rok jsem se nechala, nepoučena několikaletou zkušeností, zblbnout nahoubaři, kteří na své stránky vkládají první kačenky české... Jistěže vím, že je sucho jako prase a už dva měsíce tu pořádně nekáplo. Jistěže vím, že ještě není ani půlka března. Ale fotky klubajících se kačenek zapůsobily jako joint na feťáka a kačenkoviště jsem musela jít prohlédnout, i kdyby čert na koze jezdil a poslanci fakt začali abstinovat...

A nestačilo mi, že do přírody letím sama, ještě jsem od počítače vytáhla desetiletou plesnivku, která přilepená k židli hnije doma už třetí den, neb prázdniny rozhodně nebyly vyhlášeny za účelem pohybu. Chvíli to vypadalo, že dítě opuštění Skypu a Minecraftu nepřežije, ale nakonec to dobře dopadlo a vrátili jsme se v plném počtu.

Po úvodu je asi každému jasné, že na kačenkovišti nebylo ničehož nic... Jen šustící listí a suchá hlína. U hlívovníku březového jsme byli o chlup úspěšnější. Hlívy plicní tam bylo dost, leč sušené. Kdyby byly v p.deli ryby... A kdyby bylo bývalo zapršelo, hlíva z několika trsů by byla. Ta by se rvala do láku...

Obrostlý byl i kopytovník březový. Kopyta jsou sice hezká, leč co do jedlosti jsou stejně marná jako zaschlé hlívy.

Proběhla i kontrola májovkoviště. Tak tady, vážení, bude za měsíc a půl žlutobílo májovkami. Pokud se nad námi příroda smiluje a déšť na nás sešle. Zároveň jsou zde dobře vidět i oba výletníci.:-)

Následně jsme přihodili i něco cestou sebraného bordelu na hromádku. Lesní lid se tu u nás dělí na dva druhy: na ty, kteří si s sebou trpělivě přinášejí a ponechávají si tu různé předměty, a na ty, kteří jim jejich práci hatí; to, co si pracně přinesli, to jim snesou zas na hromadu a následně odtáhnou. Přinašeči jsou ovšem pilní jako včeličky a zanedlouho tu mají své kabely, petflašky, kanystry, někdy i pneumatiky, nádobí či křeslo, zpátky...

Tentokrát už se nenašla ani suchá a přichcíplá Jidášova ušiska u potoka, z nějž se pomalu ale jistě stává bahnotok a půjde-li to takhle ještě chvilku dál, bude z něj nejspíš jen suché koryto...

Cestou zpátky jsme zašli pozdravit i slečny slepice místního farmáře. Musíme si je předcházet, protože naši psíci a kapříci v rybníku odmítají snášet vejce i navzdory prosbám a výhrůžkám... V některých ohledech prostě slípku nenahradíš.

Splněn byl i úkol recesákem uložený: přinést tři zajímavé věci... Kačeny nebyly, křeslo ani pneumatiku se nám tahat s sebou nechtělo a peníze jsme žádné nenašli, ale snad bude stačit jedna šnečí garsoniéra, zásobník semen a kousek sušené hlívy... Lepší materiál z nás už asi dneska nikdo nevyrazí.:-)

Pro Petrušku a Laďku: ano, moje fotky jsou zase děsné. Je to tím, že za á tuze svítila žlutá koule, za bé nemám nic moc foťák a za cé neumím fotit. Z trabanta prostě mercedes neuděláte!:-)