Bylo-nebylo... 

Jeden chudý dánský chlapec si začal vymýšlet pohádky a posléze se z něj stal proslulý pohádkář, i když možná  snil o autorství divadelních her podobně slavných jako ty Shakespearovy, jejichž texty znal zpaměti a do rolí jednotlivých postav obsazoval vlastnoručně vyřezané loutky.  Jmenoval se Hans Christian Andersen.  Jako dospělý muž a známý spisovatel procestoval mnoho krajin Evropy.

V roce 1841, cestou z Budapešti do Vídně přistál jeho parník v Prešporku, dnešní Bratislave, zřejmě aby doplnil palivo. Spisovatel  se v doprovodu někoho z místních vydal na procházku městskými uličkami a setkal se s malým děvčátkem, které mu podarovalo růži. Sochu v parku Pavla Országha Hviezdoslava  vytvořil bez nároku na honorář akademický sochař Tibor Bartfay a věnoval ji dětem. 

 
 
image
 O Hansi Christianu Andersenovi  a jeho návštěvě Bratislavy si můžete přečíst zde  
 
 
Snad každému z nás četla maminka nebo babička ty nesmrtelné příběhy, přeložené do mnoha jazyků.
 
Kdo by neznal Císařovy nové šaty, Slavíka, Ošklivé káčátko, Divoké labutě, Malou mořskou vílu?
 
 

Sněhová královna

Zlý čaroděj stvořil zrcadlo, v němž se odrážel pokřivený svět. Kdo se do něj podíval, viděl jen to ošklivé a špatné. Sám čaroděj považoval svůj výtvor za dobrý žertík a jeho učedníkům se velmi zalíbilo tropit si šašky z lidí. Ukazovali to zrcadlo kdekomu, až si jednoho dne usmysleli, že je odnesou do nebe. Jenže cestou jim zrcadlo vyklouzlo z rukou a rozbilo se na miliardy drobných kousíčků . Když takový kousek spadl člověku do oka, přestal vnímat krásu a vnímal vše pokřivené a zlé. A když mu spadl do srdce, proměnil je v kus ledu.

kouzla Sněhové královny na Černé Opavě 

 

 Ve velkém městě žily dvě chudé děti. Chlapec se jmenoval Kai, děvčátko Gerda a měli se rádi jako bratr a sestra. Jejich rodiče bydleli přesně naproti sobě v komůrkách v podkroví a ve dvou velkých bednách pěstovali zeleninu a růže. Na ochozu měly děti své židličky, kde si pod rozkvetlými růžemi mohly hrát a číst knížky. 

image

netušená zákoutí v odlehlých uličkách starého hanzovního města ... /Kaunas, Litva / 

V zimě se děti setkávaly u Gerdiny babičky. A babička jim vyprávěla o Sněhové královně, která kraluje svým vločkám a v noci maluje lidem na oknech ledové květy.  Gerta se polekala, zda nemůže Sněhová královna vejít i do domu. Kai vyhrožoval, ať si  to zkusí, že ji posadí na horká kamna, aby se roztopila. 

Dílo Sněhové královny na Černé Opavě  nedaleko Malého Mechového jezírka , Rejvíz 

Kaiovi se večer zdálo, že uprostřed roje sněhových vloček spatřil Sněhovou královnu. Za nějaký čas se mu zabodly do oka a do srdce dva střípky kouzelného zrcadla. Kai se změnil, choval se nepěkně, pohádková knížka byla  pro mimina, růže ošklivé a obyčejné. Dokonalost viděl jen v ledových květech a sněhových vločkách. Jednoho zimního dne odešel s chlapci sáňkovat na velké náměstí. Nejodvážnější chlapci  si tam přivazovali sáňky k sedláckým vozům a nechávali se jimi táhnout. Kai si přivázal sáňky k velkým sáním a netušil, že patří  samotné Sněhové královně.  

Mrazivý den, kdy vzduchem poletují krystalky ledu...Vidíte ji tam? Jasně, někdo může napsat, že je to vada fotografie  a nejspíš bude mít pravdu, ale proč nepopustit uzdu fantazii?

 

Za městem Sněhová královna pozvala Kaie sobě do saní a políbila ho, aby zapomněl na vše, co dosud znal a zejména na Gerdu. Odvezla ho do svého zámku na dalekém Severu. Kai byl okouzlen nádherou ledového sídla, kde bylo všechno tak dokonalé. Dočista zapomněl na svůj dřívější život a zdánlivě mu nic nechybělo, jenže to způsobily střípky v jeho oku a srdci a mrazivé polibky Sněhové královny. 

 

Lidé Kaie dávno oplakali, mysleli, že utopil v řece za městem. 

image

řeka, nebo jezero? Ve Finsku nikdy nevíte... 

 

Gerda nepřestávala věřit, že Kai je naživu. Na jaře zašla k řece, aby se jí zeptala, kam odnesla Kaie. Chtěla jí za to  podarovat nové červené botičky. Řeka  její dar  nepřijala a člun, na němž Gerda stála, se utrhl. Přistál v zahradě  věčného jara, jíž vládla hodná čarodějka. Když si vyslechla Gerdin příběh, přikázala růžím ve své květinové zahradě, aby se schovaly hluboko pod zem.  Bála se, že by růže Gerdě připomínaly Kaie. 

  kouzla "obyčejných" zahrad 

Gerda si u čarodějky v zahrádce užívala květin, které  uměly vyprávět pohádky. Znala je už všechny podle jména, jen  jí  v té překrásné zahradě jedna květina přece chyběla. Na stařenině barevném klobouku objevila růži a rozplakalo ji, že v zahradě žádnou  nenašla. Gerdiny slzy dopadly na  růžový keř, ten ihned  vyrostl a prozradil jí, že Kai jistě není mrtev, protože jej růže  pod zemí neviděly.

Gerda bosa utekla  od čarodějky, hledat Kaie. Venku už vládl podzim, tak viděla, kolik času ztratila  v kouzelné zahradě. Na své pouti potkala havrana. Havran jí prozradil, že chlapec podobný jejímu Kaiovi si bude na zámku brát princeznu. Gerdu by k princezně  nepustili, protože je chudá, ale havranova ochočená snoubenka, která žije na zámku, zná tajnou cestu do princezniny ložnice a pomůže jí. 

 

fotku havrana nemám, snad bude stačit "kuukkile" , sojka zlověstná, obyvatelka krajů za polárním kruhem . Navzdory svému jménu, kuukkile podle Laponců přinášejí štěstí.  Jsou napůl ochočené  jako naše veverky, Nepohrdnou oříšky, chlebem nebo slaninou.  V národních parcích stačí zavolat  a máte kolem sebe celé hejno... 

Gerda se s pomocí  havranů dostala až do princezniny ložnice. Tam zjistila, že chlapec, který se má oženit s princeznou, není její malý Kai- byl mu jen podobný. 

Hämeenlinna, jeden z nejzachovalejších finských hradů 

Princ a princezna si vyslechli Gerdin příběh. Druhý den ji oblékli do krásných šatů a přáli si, aby s nimi zůstala žít na zámku v bohatství a hojnosti. Jenže Gerda trvala na svém, chtěla hledat Kaie.  Poprosila o teplé oblečení, kočár a koně.   Dostala bohatý  průvod s kočárem a jezdci.

 

Zlato přilákalo loupežníky. V lesích si počíhali na Gerdin průvod  přepadli je, pozabíjeli a okradli.  Gerdu zachránilo loupežnické děvčátko. Vymínilo si, že chce Gerdu za kamarádku. Dosud měla za přátele jen zvířata a ptáky, kteří s ní spali v ložnici.  V noci Gerda zaslechla, jak si dva divocí holubi povídali, že  viděli malého Kaie v saních Sněhové královny. Letěli do jejího zámku v Laponsku. Sob, kterého loupežnická holčička věznila pro své potěšení, věděl, kde leží Laponsko. Loupežnické děvčátko si chtělo Gerdu nechat, jenže brzy zjistilo, že loupežníci se chystají Gerdu přece jen zabít. Když  velitelka usnula,  loupežnické děvčátko vrátilo Gerdě oblečení a dalo jí jídlo  i soba, aby ji odvezl za Sněhovou královnou. 

 

 

Sobi v národním parku  Lemenjoki, Finsko. Žijí polodivoce, ale většinou někomu patří. Někteří mají i postroje a zvonky. Sob je běžnou součástí provozu na finských silnicích, řidiči pokaždé zpomalí a nechávají soby projít.  Nakonec, ve Finsku byste na silnici marně hledali přejetého ježka, kočku nebo i žábu. Zvířata mají přednost. 

 

 Sob odvezl Gerdu nejdřív k Laponce. Ta jim sdělila,  že zámek  Sněhové královny leží až o sto mil dál ve Finsku.  Znala Finku tak moudrou, že uměla i svázat vítr. Poslala je za ní a napsala jim  pro ni vzkaz na sušenou rybu.

 

tradiční laponské pečení ryb , Laponec v kroji /  nezadané muže poznáte podle opasku, mají na něm oválné dílky, zatímco ženatí mají hranaté/ A nakonec kota- tradiční obydlí s krytým ohništěm a lavicemi, kde si můžete připravit jídlo,  ohřát se nebo i přespat. Věžička v pozadí je pozorovatelna ptáků. 

Finka dlouho četla v tajném písmu a přemýšlela, než sobovi odpověděla, že Gerdě nemůže dát větší moc než tu, kterou už má v sobě. Pak poručila sobovi, aby se nikde nezastavoval,  složil Gerdu u keře s červenými plody nedaleko zámku Sněhové královny a hned spěchal zpátky. Gerda si u Finky zapomněla své teplé boty a rukavice, takže cestou řádně promrzla. 

Lemenjoki- v nekonečné severské tundře najdete nezi lišejníky drobné keříky s červenými listy a plody, podobné brusinkám-  chata  finských zlatokopů  ve stylu tradičního finského obydlí . A po pravdě, špinavou Finku, jak ji popsal Andersen, si nedovedu představit- i ta nejmenší usedlost má saunu a  jezírko  k vykoupání. 

 

Kaiovi v ledovém zámku Sněhové královny zdánlivě nic nechybělo. Celé dny si hrál se stavebnicí z ledových ker, z nichž měl složit slovo "věčnost". Kdyby se mu to povedlo, dostal by od Sněhové královny svobodu, celý svět a pár nových bruslí. Jenže tomu  bránily střípky kouzelného zrcadla v jeho oku a srdci. Tak ho našla Gerda. Musela nejdřív vybojovat boj se strážemi Sněhové královny a když konečně  spatřila Kaie, modrého od zimy, kterou už ani nevnímal,  rozplakala se. Její slzy roztopily střípky z kouzelného zrcadla, které Kaiovi uvízly v oku a srdci a on poznal, že ledový zámek je studený a pustý. Objal se s Gerdou a  ledová stavebnice sama od sebe poskládala slovo Věčnost, Kaiovu propustku na svobodu. Kai a Gerda se vraceli domů a v jejich stopách kráčelo jaro.

Cestou se potkali se soby, s Finkou, která jim poradila správnou cestu a Laponkou, která jim ušila nové šaty.

 

laponský dívčí kroj

 

 Nakonec se setkali s loupežnickou dívkou, která se vydala poznávat svět .

Doma u Gerdiny babičky zjistili, že mezitím vyrostli a že jsou dospělí. V srdci však zůstali dětmi, protože v něm měli stejnou lásku jako když si hráli pod růžemi. Na Sněhovou královnu zapomněli jako na těžký sen. 

A jak to bylo s pohádkou dál?

Sněhová královna se dočkala mnoha  divadelných i filmových verzí,  údajně inspirovala i tvůrce moderní pohádky Ledové království. S ledovými zámky,  sochami a hotely  ve v zimním období / za normálních okolností/ setkáme všude možně po světe. 

  

 Kemi,  nábřeží a ledový zámek. Uvnitř si můžete sáhnout na led a sníh i uprostřed horkého léta. 

A zazvonil zvonec / kvítek vrbice ho zastoupí /a první pohádky je konec

zdroje a převzaté fotografie: 

https://www.tripadvisor.sk/Attraction_Review-g274924-d7196216-Reviews-Statue_of_Hans_Christian_Andersen-Bratislava_Bratislava_Region.html

https://bratislava.sme.sk/c/864876/andersen-miloval-bratislavu.html

https://bratislavaden.sk/viete-co-sa-skryva-za-tajomstvom-sochy-slavneho-rozpravkara-andersena-v-bratislave/

https://cs.wikipedia.org/wiki/Hans_Christian_Andersen

https://docplayer.cz/68672479-Hans-christian-andersen-pohadky-obsah.html

 Fotky z Finska, Pobaltí a zimních  Jeseníků: fotoarchiv manželů Večeřových

 

Jak se dařilo soutěžícím v klubu wire- wrapping na téma pohádky Sněhová královna ? 

Podívejte se sami! 

Zde si můžete i zahlasovat, kdo  určí další pohádku, na kterou budeme tvořit  příště ... /pohádku určí vítězka kola/ 

 Můžete udělit tolik hlasů, kolik chcete... 

 

Anketa se načítá ...