V roce 2009 jsme se já,  můj muž  a náš společný přítel vydali prvně do Afriky....bylo to nezapomenutelné  a naše se srdce to uchvátilo natolik, že jsem se rozhodli  aktivně se podílet  na pomoci dětem v Africe  dlouhodobě.

Mrazilo mě v zádech, když jsem se setkala v tváří tvář s dítětem, které by, nebýt našeho přispění, zemřelo na  "prachobyčejnou" infekci. Nikdo mu nebyl schopen pomoci, nikdo na to neměl finance. U nás je to nepředstavitelné, prostě si řekneme....vydesifikuju to a pokud se to nezhojí, tak s tím skočím k lékaři. Ale tam to není čím vydesinfikovat  a na cestu k lékaři potřebují alespoň 40 dolarů.

Z čeho vzít ty peníze? Mateřské, důchody ani jiné sociální dávky NEEXISTUJÍ. Lidé  z vesnice málokdy disponují s penězma, a když tak jen tak, že prodají část své rýže aby si koupili olej, sůl, sirky a dřevěné uhlí.

Bída je tam obrovská, nedostatek je absolutně všeho. To, co je u nás samozřejmé, je tam vzácné nebo nedostupné. To , co je u nás vzácné, tam vypadá jako sen nebo zázrak.

Všechny takové zkušenosti vedly  u nás k nutkávé touze pomoci.  Události na přelomu roku 2009 a 2010 nás nasměřovaly až k tomu, že jsme se stali významnou součásti o.s. Bez mámy. Snažíme s tímto sdružením pomáhat tam , kde je potřeba, nejvíce však dětem, obzvláště sirotkům, kteří si sami pomoc neumí. Místem našeho působení je Tanzánie. Podporujeme vzdělání a snažíme se rozvíjet zdravotnickou péči. Aktuálním velkým projektem je stavba sirotčince ve vesnici Mahango na tanzanijském jihu. 

Vyrážíme ve středu 29.6.2011 a vracíme se 4.8.2011. Úkolu máme nespočet, ale hřeje nás myšlenka, že všechno má svůj účel a smysl.

Bude pro nás velkým potěšením, když na nás bude myslet a přát nám štěstí.

Těším se, až se budu moci podělit s Vámi o naše nové zažitky.  Prosím rovněž za prominutí, že od 26.6. do 5.8.2011 nebudu realizovat žádné objednávky.

............................Vaše Babské Ucho, již srdcem v Africe.........................................