Tahle cesta byla docela dlouhá. A začala nenápadně. Někdy před třemi léty jsme se s přáteli vydali na výlet na Šumavu. Nejprve na Hauswaldskou kapli – moje srdeční záležitost. Miluji to tam – to propojení dávné historie s pověstí o zázračné vodě která léčí, kdy v roce 1820 byla postavena první kaplička, ke které se chodili za uzdravení modlit místní - Češi i Němci. I  Karel Klostermann, velký spisovatel Šumavy, sem umístil děj jednoho ze svých poutavých vyprávění. V roce 1902 byl vysvěcen nový malý kostelík a o srnské pouti sem chodilo procesím spousty věřících. Po roce 1946 se však toto území stalo součástí vojenského prostoru, a nakonec byl lesní kostelík v roce 1957 socialistickou armádou odstřelen. Až po revoluci bylo toto krásné místo znovu zpřístupněno a upraveno do současné podoby a tak můžete pod roušku jeho tajemství nahlédnout i vy. Voda z lesního pramene je svedena dřevěným korytem, podpíraném bludnými balvany jako kameny růžence do malé kašny, skleněných dlaní připravených k modlidbě od sklářky Vladimíry Tesařové. Nádherný dřevěný růženec je prací klatovského sochaře Václava Fialy.

Pak jsme při břehu divoké Vydry došli na Turnerovu chatu a zpět na Antýgl. Vyhládlí jsme se zastavili posilnit na chatě Rovina, vyhlášené výbornou kuchyní. Usedli jsme venku k dřevěnému stolu a tam ležela brožurka s Regionálními produkty Šumava. Nakoukla jsem do ní a řekla: „Tak, tady budou i moje mýdla.“ Cesta k tomu ovšem byla složitější a delší, než jsem si myslela, ale nakonec se to podařilo.

V říjnu 2019 jsem jela představit svoje mýdla ke komisi Regionální rozvojové agentury do Stach. Byla ve mně malá dušička, trochu jsem i zadrhávala a srdce až v krku. Ale vůně mého mýdla a snad i můj příběh přesvědčil komisi a mně se strašně ulevilo…. Pamatuji si přesně ten trošku sychravý den. Zastavila jsem pak za Stachami a šla se projít do lesa. Všude krásné barvy a mně se chtělo brečet i smát… Tančila jsem v listí a užívala si ten pocit, že se mi splnil můj sen. Ještě teď mi běhá mráz po zádech.

Přátelé, plňte si svoje sny. Hned. A nenechávejte to až na potom. A nemusí to být obrovské sny. Třeba jen máte malé přání a stále ho odkládáte. Chcete někomu zavolat, zajít na návštěvu. Neodkládejte to, udělejte radost sobě i tomu druhému. Možná to ještě nevíte, ale život máme jen jeden. Další už nebude. Alespoň pro tuto chvíli…..