Někteří lidé, a patřím asi k nim také, než začnou nebo vyřeší nějaký problém, musí si to prostě odfňukat. U mě to proběhlo v první polovině minulého roku. Ale protože se to kupodivu stále nehýbalo kupředu, došlo mi, že to chce asi přestat fňučet a začít něco konečně dělat!

Ano, píšu a myslím tím problém toulavých a opuštěných kočiček, zvířat, která bezmezně miluju a považuju za jedny z nejkrásnějších, nejnoblesnějších a nejinteligentnějsích zvířat na zemi.

Zjistila jsem, že to funguje asi takto - jakmile se rozhodnete, že vezmete věci do svých rukou, celý vesmír se začne snažit vám pomoci. Najednou se našla paní, která mi půjčila odchytovou klec, nakonec mi ji i prodala, našlo se pár lidí, kteří mi přispěli na kastrace, hodně lidí mě podpořilo morálně,  ato je taky hodně.

K dnešnímu dni mám na naší ulici vykastrované všechny toulavé maminy až na jednu a situaci jakž takž pod kontrolou. Ta jedna micinka neodchycená je daň za to, že jsem do toho šla sama a nedostalo se mi základních rad, co udělat po prvním odchytu. Tak to tady napíšu, aby to věděli i ostatní. Nevěděla jsem totiž, že když se čičinka do klece chytne, je ta její panika tak obrovská! Nedovedla jsem si to prostě představit. A tak jsem se vypravila na svůj první odchyt nevěda, co mě čeká. Navíc kočička, kterou jsem šla chytat, měla zrovna koťata ve věku 2měsíců. Chytla jsem ji během 15 min., jenže následoval zoufalý boj o to, dostat se ven. Ten strašný pohled na tu hrůzu malého tvora, ty koťata k tomu - nevydržela jsem ten pohled a pustila ji. Ty její koťata jsem potom vychytala postupně všechny a mají dobré i krásné domovy, ale kočinu samozřejmě už asi podruhé nechytnu.

Stačilo, aby mi někdo řekl, že se musí přes klec hodit nějaký velký hadr - dnes dávám velké staré prostěradlo - a mohlo to dopadnout na jedničku. I takto je to pro mě velký úspěch i úleva, ale ta jedna kočina má koťata dál. No, aspoň mám co dělat na roky dopředu :-))) Letos měla zatím 4, dvě už mám odchycené. Ale na podzim ještě asi budou další. Dobře mi tak!! Ale když to srovnám s minulým rokem, kdy jsem tu měla 5 březích maminek a koťata postupně mizela pod auty a psům na pospas, tak si dnes nestěžuju.

Takže - kdo se k něčemu takovému chystáte - musíte počítat s velkým stresem u kočky i u sebe. Jakmile se kočička chytne, utíkejte ke kleci a okamžitě přes ni hoďte velký látkový přehoz, který ji zakryje - kočička se sklidní. Taky musíte mít rozmyšleno, co uděláte potom. Já nemám auto, ale byla jsem domluvená s firmou, která vozí majitele zvířat k veterináři, takže v okamžiku odchytu jsem okamžitě volala a pán pro nás přijel do 15min. Se svým veterinářem jsem zase měla domluvu, že můžu kočičku přivézt kdykoliv i v noci a on ji potom druhý den bral rovnou na kastraci. Další domluvu musíte mít s někým, kdo kočičku po kastraci ubytuje aspoň na 5dnů, aby se zahojila. Já mám doma překočkováno, tak jsem tuto možnost neměla. Všechno se ale dá zařídit, jenom se do toho musí člověk pustit.

Tak když si přečtete můj první článek, kde jsem poměrně zoufalá a nevím si zcela rady, tak tento druhý v porovnání by měl přesvědčit i ty největší fňukaly :-))

Poslední problém, který jsem řešila teď nedávno byl, kam s koťaty, která odchytím, protože naše kočky doma mi řekly rázně DOST. Musela jsem to vzít na vědomí, je nás už opravdu až až a i finančně už bych to neutáhla. A opět jsem měla štěstí, našla jsem slečnu s malým depositem a ta mi koťátka prozatím bere.

Tak nevěšte hlavy, doba je sice zlá, ale my, co jsme odhodlaní pomáhat i druhým a ne jenom sobě, my to přece vydržíme a ještě stihneme udělat šťastnýma plno živých tvorů.

Však oni nám to stokrát vracejí zpět - v pohodě, která doma panuje, v tom, že vás naučí, co je přednější a důležitější než třeba majetek a peníze nebo pár flíčků na koberci, v tom, že jste s nimi zdravější a klidnější, protože máte vlastně" terapeuty" doma :-)))

Tak vám všem mockrát děkuju vy moji nádherní chlupatí kamarádi, že můžu svůj život trávit s vámi.

Je to přinejmenším Smysluplné :-))

A ještě malý, nenápadný, leč strategicky veledůležitý dodatek - dne 6.1.2012 na Tři Krále, se mi za pomoci mé kamarádky a paní krmičky, podařilo konečně naši venkovní maminku polapit. Asi s tím už byla dokonale srozuměná, protože odchyt byl neuvěřitelně klidný, měly jsme ji do 5 min. a ještě jen do přenosky, ani nebyla potřeba odchytová klec. Kočička byla úplně klidná, vůbec nepanikařila a i u doktora si nechala píchnout injekci a vůbec se nebála. Týden si pobyla u kamarádky, aby se zotavila po kastraci a pak jsme ji vypustily zpět do dvora, kde je zvyklá. Byla přešťastná z toho shledání, jak s kočkama, tak s paní, která je tam krmí. Všechno jí hned požalovala a vymňoukala a pak hned snědla plnou mističku papání. Prostě šťastná Mňoukalinka :-)))

dodatek 1.11.2012

Letos v létě, ani ne půl rok po kastraci, nám Mňoukalinka umřela. Paní ji našla až po týdnu pod keříčkem tam, kde si chodila pro krmení. Ani František už nežije, jeho přejelo auto už v dubnu. Tento rok byl pro naše uliční kočky velmi zlý.

Ten smutek je obrovský a to prázdné místo po nich ještě větší. Ale život jde dál, je potřeba pomoci těm, co tu zůstali. Nikdy jim tu pomoc neodmítnu!!

Na fotkách jsou Julinka - jedna z dcer Františka, jeho kopie :-))-ta černo-bílá

a Mňourinek - jeden ze synů Mňoukaličky, taky její kopie

Fotky těchto dvou pouličních kočiček milovaných bohužel nemám, tak aspoň jejich děti. Žijí u nás v bezpečí a obklopené láskou.