Skvělý film.Jenom bych ho rozhodně nepouštěla svému muži.Buď by ho po pár minutách označil za blbost,nebo,což je horší,sledoval až do konce a  s lišáckým výrazem komentoval vše,co by mu,byť jen trochu,připomínalo domácí scénu.A že se tam toho najde dost.Případně si děj filmu vzal jako výborný nápad,jak utéci před vlastní ženou a dcerou.Co naplat,od té doby,co se odstěhoval syn,rovnováha v naší rodině vzala za své.Když už se všichni sejdeme,je tu o jednu ženu víc-tu která doprovází syna.

K  dokonalosti  žen ve filmu jsem to nikdy naštěstí nedotáhla,byť nechybělo moc.Bylo to v době,kdy jsem po mateřské nastoupila do práce.Jako většina žen tehdy-na směny.Začal pravidelný maraton ranní,odpolední,noční.Týden co týden.Zamilovala jsem si odpolední.Klid a mír.Tedy pro mne.Ráno odvézt děti do školky či školy,uklidit,uvařit,ještě si na hodinku zdřímnout a s čistou hlavou vyrazit do práce.Vrátit se v půl jedenácté večer,vynadat všemu,co ještě běhalo po baráku za binec,který tu v poledne 100% nebyl.A s pocitem,že pro dnešek je to všechno,jít spát.

Asi by to tak fungovalo dodnes,kdyby mě manžel jednou nepřirovanal k admirálovi,který narušil klid svých námořníků tak,že z té hrůzy zmlknul i papoušek na pirátské lodi plující daleko za obzorem.Tak jsem ubrala na temperamentu a řekla si,jo,tak fajn.Nepořádek nemá nohy,neuteče,tak proč se kvůli němu honit.Zítra je taky den.Polehoučku jsem "přehrála"  pár svých každodenních povinností na manžela a místo pravidelné dopolední honičky s hadrem v ruce,si udělala čas na sebe.Velmi rychle jsem odnaučila děti jejich oblíbenou otázku "Mami,nevíš kde mám....?" A protože tatínek to taky nevěděl,musely si poradit samy a na své věci dávat větší pozor.

Uteklo pár  spokojených let,když nám syn jednoho krásného dne oznámil,že nadále se bude domů vracet už jen v doprovodu blonďaté rošťandy.Největší obavy neměl z toho,že se ze mne stane tchyně zuřivě bránící svého syna před ženským pokolením.Ale že se  "holky" dohodnou.Což se také stalo.Naše občasné dámské jízdy jsou  bohatší o další členku,zatímco pánové si  po telefonu navzájem lížou rány,aniž by zvedli zadky z křesel.Jsem zvědavá,kdy je napadne taky někam vyrazit jen tak,spřádat vlastní teorii tygra .Zatím ten čas tráví s mobily na uších a čekají,kdy se uráčíme přijet domů.Nikdo je nehlídá na každém kroku,nejsem dozorce na Špilberku a ta pomyslná zadní vrátka jsem nikdy nezamkla.Mají oba  volnost a asi právě proto se jim nikam nechce,natož utíkat před vlastní ženou.

Ten film je nejen příjemná komedie,ale hlavně je o nás .Ženách které samou péčí a spěchem leccos přehlédnou a pak neví,jak z toho ven.Udělejte si čas,stojí to za to :-)