Jak jsem nakupovala „fotoatelié“ v Číně

Určitě to znáte, něco vyrobíte, vyleštíte, naaranžujete, vyfotíte…a není to ono. Fotka sice nemusí být neostrá, nebo vyloženě špatná…jen prostě onen objekt je ve skutečnosti mnohem hezčí a vám je to líto…jako mně. A protože jsem poměrně soutěživý typ, hozenou foto rukavici jsem zvedla.

Pořídila jsem si mobil s lepším fotoaparátem, osvojila si jednoduché finesy, kterak fotky upravit. Kvalita se sice zvedla, ale dle mých ambicí stále nedostatečně. Inu vrhla jsem se do studia, z něhož vzešel jasný závěr, musím si pořídit domácí fotoateliér s vestavěným osvětlením. Ta věc vypadá jako menší bílý stan a uvnitř svítí. Začala jsem po ní pátrat napříč internetem. V záplavě nabídek nebo snadné se zorientovat, nakonec jsem ten svůj přece našla, na obrázku vypadal skvěle a stál jenom 500 Kč. Šup a byl v košíčku, zaplacený a v potvrzení objednávky stálo drobným písmem: Dodání do 45 dní. Jauvajs, to zabolelo. Opět jsem uslyšela svého pánaboha, jak se tam nahoře tichounce pochechtává, mne si ruce a šeptá mi do ucha: „Chtěla jsi ušetřit, tak čekej.“

Já tedy čekala, čekala, čekala…A když jsem na tu objednávku dočista zapomněla, doručil mi pošťák nevelkou placatou obálku s podivnými znaky. Co by to tak mohlo být, dumala jsem, obracejíce ji v rukách. V tu chvíli mi došlo, že to nemůže být nic jiného, než můj vytoužený fotoateliér. Nechápala jsem, jak se něco tak zdánlivě velikého a prostorného může vejít do něčeho tak explicitně tenkého a malého, abych záhy zjistila, že velice jednoduše a snadno, dle systému slož a dodělej si sám. Vybalila jsem totiž jen několik, kousků papíru, a k nim přibalenou šňůru. Podle mého odhadu slušný kutil to dal dohromady tak za 50 korun.

Nakonec z toho ale přeci jen byla, sice stále se poněkud rozpadající papírová krabička o velikosti asi tak 25 x 25 cm s led páskou nalepenou v horních partiích, která se ovšem, světe div se, po zapojení do sítě rozsvítila. Pustila jsem se pilně do fotografování, obrázky jsou ostré, nemají ty nepříjemné všudypřítomné stíny, ale… všechny mají takový nepříjemný namodralý nádech.

Něco dělám špatně, pokud mi řeknete co, budu vám neskonale vděčná.

A tak jsem se vrátila ke starému dobrému osvědčenému systému focení na denním světle, nesmí být ani moc pod mrakem ani slunečno. Pak už jen stačí to trochu naaranžovat, skouknout pozadí, aby vám třeba z náhrdelníku netrčel smeták a zmačknout spoušť.

PS.: Nedávno jsem navštívila kamarádku, která si fotí zboží svého do nového e - shopu. Má doma stan asi 5 x větší, než je moje krabička, kolem něj ještě všelijaká další přídavná světla, fotí drahou zrcadlovkou ze stativu. „Dělá to fotky krásné, jen prý mají takový lehce namodralý tón“, říkala…tak nevím.

Co ty nahoře, že mlčíš?

Cha, cha, cha…

Bych se divila.

Evelýna