Cestovali různě po světě, zahaleni špinavými hadry, aby je nikdo nepoznal. Připravené jídlo se dočkalo neobvyklé přísady. V poštovní obálce  jim bílý havran vždy přinesl prosivé přání s fotkou a peněžní zálohou v podobě několika zlatých dukátů. "Další kontrakt, jde se do práce!", zavolal vrchní vedoucí tajemného spolku.

Tentokrát byl jejich cílem jeden vrchní vladař, co obýval přepychový zámek. Narodil se sice do přepychu, avšak na své okolí nedbal. Je potřeba jednat rychle. Několik postav překročilo práh rozbitého plotu a kráčelo hlínou, kde bývaly bujné keře hořkokrásných růží. U brány již čekal strážných velitel a podává jim svou pancéřovou ruku na pozdrav. "Už to takhle dále nejde, opravdu ne, už jen vy nám pomůžete." "Ochutnavači?", padl dotaz. "Sto zlaťáků v obou kapsách", odpověděl velitel, zatímco vrata rozrezlá pažemi otevřel.

Cesta do kuchyně byla svižná, a když se vrchní kuchař nedíval, do rendlíku tobole padla, jen to o dno železné zařinčelo. Krátce se míchalo a jako duch kostka ve vodě se ztratila. "Do sedmero dnů si napíšeme, pokud něco, tak i dříve", rozloučila se kápě s rytířem a opět přes hlínu padlých keřů odchází pryč.

Neboť byl zámek nedaleko, den co den se členové spolku dalekohledem dívali, zdali se něco neděje. Po prvním dnu ani vidu ani slechu. Druhý den zahradníci vysazují novou zeleň. Další den dělníci staví plot. Další ráno vycházejí královští stavitelé do ulic a opravují cesty, poškozené domy a místní kašna ve středu opět stříká čistou vodu. Den poté městem hýří obrovský trh, kde si lidé vzájemně vyměňují své plody práce, na který dohlíží dokonce i sám velitel. "Zdá se, že je dokonáno", mne si ruce mistr spolku. Po čase opět bílý havran, zve je vřele do ulic.

"Nevím, jak to dokážete, ale tableta zabrala", spokojeně pronesl velitel. Vladařovi jakoby splaskla hlava a moudrosti jeho otce přednost dal. Nyní jakoby před námi stál sám král, co zdědil slunce, co mu z očí svítit začlo. Ihned se dal do práce, aby se lidu žíti dalo. Pravda, že rarach v něm stále žije, ale v kleci s obojkem a občas na procházku s ním chodí.