VODA – taková obyčejná věc...

Považujeme ji za samozřejmost, brbláme, když prší déle nebo víc, než je nám milé, brbláme, když neprší a je sucho, brbláme, když musíme uklízet moc sněhu, brbláme, když není sníh žádný…

Letošní léto je na vodu bohatší, než léta předchozí, každý jsme se nějakým způsobem "u vody" ocitli;  ale vody pořád není dost, snad jako by jí bylo stále méně…

 

CO JE vlastně voda ?

Všichni víme, že H2O je chemický vzorec čisté vody.
Z pohádek známe vodu mrtvou a vodu živou, z laboratoří vodu těžkou i destilovanou, z historie vodu velkou, stoletou či dokonce tisíciletou. Známe vodu sladkou a slanou, vodu dešťovou, minerální, svrchní a spodní, říční a mořskou, studniční, ledovcovou, injekční, technickou, radioaktivní, odpadovou…
Nesčetně přívlastků od nás voda dostává, protože ji potřebujeme každý den.

Voda je unikátní substance. I když pomineme řadu výjimečných fyzikálních vlastností, můžeme se od vody ledasčemu naučit :

* Lidské tělo obsahuje průměrně 75% vody; asi stejné procento vody vůči souši je zastoupeno i na celé Zemi. Z celkového množství vody však jen 2% tvoří voda sladká;  a jen 1% z této je považováno za vodu pitnou...

* Voda vždy přijme tvar, který je jí udělen – ať už je to jezero, kanál, kropáč, nebo džbán…

* Může-li, tvoří kulaté kapky, kruhy, vlny, meandry...

* Voda vždy klesá do hloubky (kam se nikomu moc nechce)…

* Tvoří krystaly tak originální, že neexistují dva stejné (tedy dvě stejné vločky)...

* Voda nebrblá – ani když ji připálíme s jídlem, spláchneme s ní toaletu, umyjeme špínu z podlahy, uplácáme sněhuláka… Bez reptání se změní na páru, spadne z výšky s deštěm, nebo zimou zmrzne a celá tisíciletí čeká v ledovci. Jindy skočí s vodopádem a rozpleskne se o kámen, zavlaží pole, nechá se vpít do listů, ...rozplyne se v oceánu, kondenzuje v kapky rosy..., bez protestů se nechá spolknout, pracuje v elektrárnách, spoutaná potrubím...

Voda je výtečnou nositelkou informací a vibrací. 

Právě na tomto faktu staví a proto vodu využívají jako nosné médium mnohé léky, homeopatika, květové esence, bio-informační léčiva a další technologie.
Voda je však schopna pojmout JAKÉKOLI informace, tedy léčivé - pozitivní, ale žel i ty nežádoucí a (sebe)záhubné, kterých se vědomě či nevědomky dopouštíme a jichž jsme mnohdy i zdrojem. Stačí, aby někomu na pláži uplavaly žabky nebo opalovací krém, uletěl mikrotenový sáček...

Voda celého světa je propojená v jednu obrovitánskou vodní „kapku“.
Například bezprostředně po ničivé tsunami v Indonésii zjistili i čeští hydrologové návazný pohyb spodní vody na našem území a měnila se v souvislosti s vlnou dokonce i výška vodního sloupce v našich studních.
Pokaždé, když se vzedme velká vlna, rozvlní se všechny části celé té globální kapky.
S každým úplňkem se pohne hladina vody v mořích, studních, sklenicích i živých buňkách...

Všechny vody jsou tedy celosvětově propojeny v jedno jediné vodstvo a jakkoli se nám to technicky zdá být nemožné, veškerá voda na celé této planetě prostě nepřetržitě komunikuje. Je to živoucí informační síť, jíž jsme sice nedílnou součástí (díky vysokému obsahu vody v našich tělech), ale zároveň často i hluší a slepí, avšak nekonečně arogantní uživatelé.
Hm...

Jestliže tedy kdesi v Pacifiku průmysloví rybáři odstřelí korálový útes, překážející jim v komerčním drancování "jejich" lovných oblastí, přenese se tato informace vodou až do našich vodovodních kohoutků... a potažmo polévek, kafíček i sprch. Z naftových vrtů, ztroskotavších tankerů či pobořených jaderných elektráren se komplexní informace o devastaci a umírání tamní vodní lokality překvapivě rychle vodními "tamtamy" donese až do našich jezer, rybníků, pramenů a studní, do našich tělních buněk, do plodové vody, obklopující ještě nenarozená miminka...
Ne fyzicky, ale vibračně;  vodou jakákoliv informace proběhne rychlostí myšlenky !

Jak s vodou vlastně zacházíme ? ...Jak kdo, jak kdy, jak kde.

Průmysl snad raději necháme stranou, to by bylo na dlouho. Ani zemědělci a vodohospodáři nemají vždy čistý štít, stejně jako potravinářství či farmacie...

Naopak některé nomádské pouštní národy si z úcty staví svá obydlí vždy alespoň 5 km od zdroje vody - to aby si stále vážili každé kapky, pro niž musejí daleko docházet a donést ji do svých domovů...


(zdroj: internet)

Začít můžeme každý u sebe - stačí si občas připomenout, že celkové množství vody na planetě je omezené a konečné, jenže té pitné už je jen mrňavé procento.
Nemáme druhou planetu, nemáme náhradní oceány.
Jenom každý sám za sebe můžeme napravit svůj vztah k vodě ve všech jejích podobách. Nelze stále jen brát;  je na čase začít něco smysluplného i dávat.

 

Když je voda tak vnímavá na vibrace, co třeba rozechvět ji slovy starodávných moudrých ?

"Sestřičko vodo, děkuji ti za tvou trpělivost, se kterou omýváš všechnu špínu světa…"
(sv. František z Assisi, modlitba k vodě)

A asi víte, že 22. březen je už řadu let světovým DNEM VODY.

Až tedy budete příště splachovat své toalety, holit své brady, vařit své polévky a kávičky, umývat své hrnce, až projedete s autem myčkou, až se budete s dětmi cákat v bazénu, sjíždět řeku, stavět sněhuláka či fičet sjezdovkou, měřit vodováhou..., až si budete pochutnávat na sushi nebo kaprovi, až budete zalévat zahrádku, sklízet pole, oblékat bavlněné tričko, prát, anebo mlaskat nad maminčinou svíčkovou,  až vám píchnou injekci, až si nalijete pivo, až budete do košíku vkládat mrkev, vrnět ve vaně, nebo jen zaženete žízeň... VŽDY A VŠUDE JE NEUSTÁLE s námi a v nás VODA...

Jak se budeme chovat my k vodě, takové informace voda ponese tímto světem - a navlas stejné informace bude také obsahovat táž stejná voda, která se nám bude vracet zpět – do pramenů, do talířů, do těla…, protože:

"...Pouštěj chléb svůj po vodách a jednou se ti k rukám vrátí...",

protože bez vody není života na této planetě.

Dojděte procházkou ke studánce, vyčistěte pramen, uvolněte potůček, seberte smetí na břehu, vylovte z vody vše, co jí nepatří - je to dárek každé kapce vody ve světě - a kapky si to řeknou.
Poděkujme své studni, potůčku, stružce, kaluži, ...řece, jezeru…, anebo alespoň vodě, která nám teče doma z kohoutků, plní studny, bazény i sklenice.

Mnozí z nás ve skutečnosti dokážeme kvůli vodě překonávat velké překážky a odepřít si i kus svého pohodlí, abychom měli vodu nablízku. Obětujeme kus zahrady, věnujeme nádrž trpělivosti, odčerpáme litry z úspor, vylijeme kyblíky nervů a necháme protéct úctyhodný veletok práce...



… jindy překonáváme nejrůznější nařízení, komplikace a podnikáme obrovský kus cesty, jen abychom dojeli za (pro nás suchozemce vysněnou) velkou vodou...

...VODU prostě potřebujeme každý den...

* * *

V klubu 100x jinak jsme i proto letošní léto věnovaly vodě – a protože jsme se s ní setkaly každá po svém, jsou i výsledky naší prázdninové tvorby různé (a protože jsme přece jen měly více času, některé z nás stihly i více výrobků);  na všech je ale vidět, že jsou věnovány vodě – od loužičky až po moře.
Pokusily jsme se tak malinko vodě poděkovat...

 

Jak se nám to podle zadané palety barev podařilo, se podívejte sami:


(foto - zdroj: Pinterest)

 HelaF  vytvořila praktickou výletní ledvinkovou etui...

...a ještě obal na knihu...

 

Kbags přinesla užitečné a parádní kabelky a tašky...

 

Muzikanti sobě přispěla gumičkou do vlasů (aby se drdol nenamočil :-)...

 

Mandle přišla k vodě s kouzelným přáním...

 

Hanna.H se k vodě ozdobila náušnicemi...

 

D.FELIX donesla velmi praktické cestovní sáčky...

 

teruber složila vše potřebné do velké nákupní tašky...

 

Human si na vodu trochu posvítila...

 

etomatelier2  přispěchala s vtipným chladítkem na nápoje...

 

RE-NATUS s úctou zavěsila přírodní lapač snů...

...a zvěčnila dědečka - vodomila...;-)

 

Zkrátka bylo nám u vody moc pěkně.

Také tentokrát (kromě palety a vtipu) všechny fotografie v tomto blogu pocházejí z objektivů a soukromých archivů členek klubu.

 * * * * *

Děkujeme, že jste tu mokrou chvilku sdíleli s námi a rády vás zase přivítáme v září, pro které chystáme lahodný a lehký ovocný dezert...

Za klub 100x jinak napsala a sestavila Miroslava ŠmídováRE-NATUS