Stejně jako většina obyvatel této planety i já jsem bombardována katastrofickými zprávami a scénáři. Některé jen popisují ne příliš příznivou situaci lidstva (a je jedno, jestli jde o všudypřítomné plasty nebo hořící svět), jiné alarmují a další ukazují na ty, co nic nedělají. Je jako šafránu těch, které ukazují, že se přece jen něco děje. Sázejí se stromy, čistí oceány, pláže i české meze.
Já osobně si myslím, že zásadní je změna způsobu života, konec konzumu. Naše generace toho asi už schopná nebude, ale naše děti ano. Nebudou mít na výběr.
A protože patřím k lidem, kteří cítí určitou zodpovědnost k planetě, stále mi běhá hlavou, co mohu udělat já. Nejsem revolucionář, abych vyházela vše plastové a ze dne na den změnila chod 6ti členné domácnosti. Spíše hledám dlouhodobě udržitelné změny návyků a způsobů jak se na věci dívat.
Už jsem odbourala plastové tašky (to snad již všichni), sáčky (ze záclony ze sekáče jsem si našila pytlíky) a ted jsem objevila papírovo bavlněná čistítka do uší. Mám z toho radost.
Nová výzva přichází se školním rokem. Přemýšlím jak smysluplně nahradit krabičky, lahve a obaly na sešity (Desky na sešity a obaly na průkazky už jsem si vyřešila před několika lety vlastními výrobky) a sestavila takový inspirativní seznam. Třeba někoho povzbudí v jeho snaze jít podobnou cestou.
1. Lahev, věčný problém, alespoň nás doma. Děti už mi dokázaly zničit i SIGG za 500,- kč, takže tady jsem opravdu opatrná. Nicméně děti už povyrostly a těm starším dvěma jsem ochotná koupit dražší lahev. Na výběr je hliník, nerez nebo borosilikát.
Nerez - lehký, dobře omyvatelný, odolný - ale nepříjemný na pití (alepspoň pro dceru), dražší než jiné možnosti
Borosilikát - široký výběr lahví, cenově dostupnější, dobře omyvatelný - ale rozbitný ( i když to lze pojistit obalem), je sice recyklovatelný, ale technicky není možné ho někde odevzdat, kde ho zrecyklují (nepatří do kojtejneru na sklo)
Hliník - lehký, lahve bývají potaženy tenkou vrstvou, aby hliník nepřišel do kontaktu s pitím - ale otázka recyklace je sporná vzhledem k vnitřní vrstvě, stejně jako otázka zdravotní rizich připisovaných hliníku.
Za mě zvítězil nerez a borosilikát zůstal jako přijatelná možnost. Konečné rozhodnutí bude na dětech.
2. Obal na svačinu.
Stejné krabičky používáme už několik let a tak bude čas na výměnu. Jsou patřičně opotřebované, takže nemám problém s tím, že je vyhodím. Jen teď zvažuji, čím je nahradit. Mé představy o obalu jsou určitá pevnost, omyvatelnost (pratelnost), cenová dostupnost, nepropustnost.
voskovaný ubrousek/sáček - zcela jasná a přirozená volba, ale upřímně jen proto, že si ho doma mohu snadno vyrobit. Určitě nebude stačit jeden a cena je vždy více než 100,- kč a i když jako prodejce chápu proč, tak bych je nekupovala. Ubrousek nebo sáček je však jen část obalu, zbývá pevný obal.
bambusová krabička - vypadá skvěle a nejspíš má i skvělé vlastnosti - omyvatelná, lehká a lze sehnat i cenově dostupnou, ale od této volby mě odrazuje uhlíková stopa, kterou musí výroba a doprava této krabičky za sebeou přirozeně zanechat.
Nerezová krabička - lehká, dobře omyvatelná, nerez je super a dělají i čtvercové krabičky, ale její cena je pořád dost vysoká a často mají plastové víčku.
Bioplastová krabička - PLA - lehká, dobře omyvatelná, ekologická, kompostovatelná - určitě vhodná varianta, jen si musíte při nákupu dávat pozor, aby výrobce uváděl, že je kompostovatelná, protože i v této kategorii jsou materiály, které se v přírodě sami nerozloží.
Svačinová taška - pratelná, výběr vzorů, dokážu ji vyrobit sama - ale nikdy nebude tak pevná jako krabička.
V této kategorii jsem se rozhodla vyzkoušet Bioplastovou krabičku Biodora.
3. Obaly na sešity a učebnice
To že sešity a učebnice mají zohýbané rohy, jsou ušpiněné a celkově takové ušmudlané, když nejsou chráněni obalem, je jasné. A letos jsem se rohodla, že začnu vymýšlet, čím nahradit klasické obaly. I když jich zatím mám zásobu z let minulých, vyberu letos ekologické varianty a vyzkouším je.
Tak tady jsem trochu narazila - konkrétní produkty jsem v podstatě nenašla. Spíš jen rady, jak to udělat a vyhnout se plastům. Vlastně připadají v uvahu jen dvě varianty.
Papír - neprůhledný, ale děti mohou pustit uzdu své fantazii
Celofán - průhledný, kompostovatelný, ale pozor jen ten pravý celofán. Vyrábí se totiž i celofán z ropy a o tom už tato tvrzení neplatí.
4. obal na sešity
Problém každoročního kupování nových desek na sešity jsem vyřešila nejdříve pro svoje děti a následně jsem z mého řešení vytvořila produkt zde na Fleru. Není dokonalý, ale to ani nebylo cílem. Cílem bylo minimalizovat spotřebu desek z jedněch za rok na jedny za cca 5-6 let nebo prostě na jedny.
Myslím, že mise byla splněna. Desky jsou vyzkoušeny na vlastních dětech a fungují. A s pýchou musím říct, že i násctiletý syn za mnou přišel a požádal mě o černé desky, že si na ně chce sám navrhnout logo.
Desky jsou bavlněné, vyztužené ronofixem (ten bych ráda někdy nahradila něčím ekologičtějším, ale na tom se pracuje :-) ) , pratelné, dostatečně pružné (pojmou i více sešitů a nezničí se) a současně pevné (jejich pevnost zvyšuje obsah - čím více sešitů. tím jsou pevnější ) a sešity nejsou zmuchlané na dně tašky.
Závěrem
Tématitka toho co je a co není ekologické je široká a složitá. Já jen nahlédla pod pokličku, abych sama sobě ujasnila svůj postoj a cestu. A ta zůstává stejná jako na začátku. Nežít konzumě. I když budete používat ekologické materiály, ale nebudete se k nim chovat s respektem, není to ekologické chování.
Mým cílem nebylo vysvětlit vše týkající se ekologie a materiálů. Při svém pátrání jsem narazila hodně zajímavých informací, které jsem zde neopakovala, protože to by vyšlo na knihu, nikoliv na článek. Pokud má někdo zájem rozšířit si obzor uvádím seznam stránek, kde jsem čerpala (někdy i protichůdné) informace.
Pokud najdete mylnou informaci, napište mi. Ráda se poučím.
https://www.odpady-online.cz/obalove-folie-z-biodegradabilnich-plastu/
https://www.trideniodpadu.cz/hlinik
