Někdy si připadám trochu jako rozdvojená osobnost. Jedna seriózní pracující ve státní správě. Nebojte se, v kostýmku mě tam napotkáte. Kdo se mnou jedná a všimne si mého tetování, pochopí, že doba strojených úředníků je pryč. Snažím se i tam vnést kousek své umělecké duše. Druhá moje část je rozvrkočená tvořivá bytost, ze které jiskří nápady jak elektřina z transformátoru. Ukrývá se pod značkou Simasen. Dnešní článek jsem se rozhodla pojmout jako rozhovor, v němž se moje investigativní polovina bude ptát té umělecké.

Simi, jak ses dostala k tvoření?

Já si myslím, že člověk se k tvoření nedostává, že se s ním jednoduše rodí. Záleží na okolnostech, zda svůj talent objeví a probudí, anebo ho zakope pod hromadou nesmyslných „životních pravd“ typu: „Tohle tě neuživí!“ nebo „Zas ty tvoje čmáranice!“ Jako dítě jsem měla štěstí, že mi nikdo v malování ani psaní nebránil. O mých raných začátcích se můžete dočíst v blogu „Cesta mé duše.“

Když skončila dětská tvořivá léta, přišly školy, zaměstnání a tvoření šlo stranou. Odhaduji, že podobně je na tom hodně tvůrců. Jednoho dne mě práce natolik zahltila, že přišel syndrom vyhoření. Ze dne na den jsem nebyla schopná ničeho a pořád jsem v sobě měla čertíka Musíka: „Musím to udělat, přece v tom ostatní nemůžu nechat, beze mne to nepůjde“. Jak se ukázalo, šlo. Opustila jsem původní povolání, dala si pauzu a v rámci rekonvalescence jsem chodila na kursy kreslení mandal. Postupně jsem přestala vybarvovat předlohy a pustila se do vlastních motivů. Přestože jsem malovala do kruhu, mandalou bych svoje výtvory určitě nenazvala, neboť symetrii byste v nich hledali marně. Typické pro moji tvorbu bylo a zůstává vyplňování motivu bublinkami nebo chcete-li kuličkami. Jednoho dne mi někdo řekl: „A nechceš s tím malováním něco dělat? Ukázat je lidem a třeba prodávat?“

Všechno nejlepší

 Foto: FMdesign

Takže jsi začala prodávat?

Začátky nebyly jednoduché, vůbec jsem nevěřila tomu, že by se moje výtvory mohly někomu líbit. I když jsem ze všech stran slýchala, jak jsou úžasné, nápadité, nevěřila jsem si. Proč? Nevím. Zřejmě se jedná o nějaký proces, kterým si člověk musí projít. V této fázi jsem neprodala nic. Jakmile vám někdo zvenku říká, jak jste úžasní a báječní a uvnitř vás jsou jenom pochybnosti, nemá žádná aktivita smysl. Platí to nejen v tvorbě, ale pro mě v celém životě. Situace se změnila, když se tok přesvědčení otočil a proudil z mého nitra ven. Začala jsem si vážit své tvořivé práce. Uvěřila jsem, že vytvářím výrobky, které mohou potěšit něčí oko, srdce a duši.

Můžeš popsat, jak u Tebe probíhá tvůrčí proces?

Můj tvůrčí proces nemá žádná pravidla ani přesný postup. Nejčastěji tvořím o víkendech. V pátek večer po pracovním týdnu mám pocit, že si moje fantazie bere dovolenou a o víkendu nic nevznikne. V sobotu ráno se probudím a najednou přesně vím, co budu malovat nebo psát. Jako třeba dnes tento blog. Ještě včera jsem měla v hlavě i duši naprosto vymeteno. Už dlouho mám uvnitř sebe jeden projekt, ale pořád jsem nemohla přijít na to, jak ho zrealizovat. Nedávno se mi stalo, že jsem se vzbudila ve tři hodiny ráno a vylíhl se ve mně koncept nápadu, jak na to. Už jsem nemohla usnout a v hlavě mi hučelo, jak ve strojovně. Když mě druhý den viděl kamarád, jak jiskřím nadšením, tak jen lakonicky pronesl: „No já se vůbec nedivím, že v noci nespíš.“

Ve své tvorbě kloubím moji vášeň pro veršování a malování pastelkami. Obvykle vymyslím báseň nebo veršované přání, které vypiluji slovně tak, abych byla spokojená. Text si vytisknu na tvrdou čtvrtku a navrhnu motiv. Aktuálně pracuji na motivech s přáními k svatbě a narozeninám či svátku. Vyladila jsem text tak, aby byl použitelný univerzálně, což považuji ve své tvorbě za určitý majstrštyk. Narozeninové přání může být pro muže i ženu a může ho darovat jeden člověk i kolektiv. Stejně je tomu i u přání k svatbě. Motivy pak naskenuji a nechám ve zmenšené verzi natisknout na různé výrobky. Zmenšením získají mé obrázky správný punc jedinečnosti.

Chceš vypíchnout nějaký svůj zajímavý výrobek?

Ráda bych upozornila na své plechové dózy. O obdélníkových jsem psala v blogu „Příběh plechové dózy“. Nyní jsem do nabídky přidala dózy kulaté, kterým pracovně říkám „darovací 2 v 1“. Jsou na nich natištěné motivy s veršovaným přáním. Můžete je naplnit buď nějakými pamlsky nebo penězi a darovat. Obdarovaní dostanou přání a zároveň i dárek, který jim zůstane. Mohou si do něj uložit svoje osobní poklady.

Dóza s přáním k narozeninám

Foto: FMdesign

Druhým výrobkem jsou samolepky. Primárně jsou určené na auto, je však možné je použít na jakýkoli jiný optimálně hladký povrch. Spojuje je symbol čtyřlístku, který majiteli nosí štěstí. Já osobně jako velký milovník velryb mám vzadu na svém autíčku samolepku s velrybou. Možná zrovna ona mi v pátek přinesla štěstí, když mi jeden řidič nedal přednost zprava. Naštěstí jsem to ubrzdila a ke kolizi nedošlo, i tak se mi z té situace udělalo mdlo. Díky velrybenko.

Samolepka pro myslivce

Foto: FMdesign

Jaké máš tvůrčí plány do budoucna?

Žádné (smích). Vážně nemám žádný přesný cíl, kde budu se svojí tvorbou za pět nebo deset let. Nemá to smysl. Už dlouho pracuji na tom, abych žila v přítomném okamžiku. Život mě v posledních měsících upozornil na fakt, že se vše může otočit během pár okamžiků. A všechny plány jdou do háje. Možná bych řekla, že mám určitou mlhavou představu. Nedržím se jí nijak striktně, netlačím na pilu, protože „pila, na kterou se tlačí, neřeže“. V tvorbě i v životě. Aktuálně pracuji na projektu, který jsem zmínila výše. V horizontu několika dní bych ho ráda představila i zde na Fleru. Jedná se o tzv. Přání na přání. Půjde o zakázkovou práci, kdy budu vyrábět přání s básní přímo šitou na míru zákazníkovi. Každé přání bude originální a jedinečné. Prototyp mám již hotový, ještě ladím detaily a hledám cesty, jak nabídnout to NEJ ze sebe.

Simi, přeji Ti mnoho úspěchů, kupu inspirace, jiskřivé nápady a děkuji za rozhovor.

Rádo se stalo. Já též děkuji za rozhovor a přeji všem poetický den.