Pondělky jsou pro mě kritické!

Rozbíjím více než jiné dny, práce jde ztuha, rozjezd je těžký. Nejhorší je, když na pondělí připadne vykládání z pece. To téměř s jistotou neopatrně vypouštím ze svých neobratných rukou ty nejlepší kousky. Už jsem si řekla, že onu radost z výpalu budu maskovat a prohlížet si pec s předstíraným nezájmem a výjeky nadšení ucpávat svačinou... jako kdysi náš učitel výtvarky, který nám při soukromých přípravkách na střední školu drobil svačinou na hlavu... snad také kvůli onomu útlumu emocí, nevím...(:

A pak jednou, když máte volné odpoledne, mávnete nad těmi střepy rukou, vylovíte ty, které jste ještě nevyhodili a dokonce se z nich zaradujete.

Lodičky...?

Žrouti.

Rozhovor.

Rozhovor s nadřízeným.

Rozpolcen.

Rozpolcena.

Rozpolceni.

Stále ještě trochu rozpolceni, ale šťastni.

Špatně naloženo.

A nakonec? Zvířátko na kolečkách.

 S úsměvem jde všechno líp a střepy štěstí nosí přeci(: