Na magickou noc nevěřím, jsem ateista a věřím jen tomu, co vidím. A ani to kolikrát ne.

S  mojí drahou polovičkou tvoříme pár, s úřady i bez, dobrých 30 let. Za tu dobu dobře pozná, kdy je lepší se mi obloukem vyhnout, či alespoň nedráždit. Přesto tento pomyslný práh pravidelně překračuje . Ano, manžel je dosud naživu a těší se dobrému zdraví. Na nákupy jezdíme společně. Pravda, byly doby, kdy jsem se tomu bránila co to jen šlo. Prostě jsem zabavila auto, přihodila děti a jela. Raději krotit děti, než poslouchat manželovy připomínky. Ale časem bylo nutné, aby i chlap věděl, kolik co stojí. Nezbylo než obětovat část svého já a přibrat k tomu i dalšího nosiče tašek,  či spíše řidiče nákupního vozíku . Má to ale problém. Není němý.

Zásada mého muže při nakupování zní : ,,Vejdu do obchodu, koupím co potřebuju a jdu ." Nevysvětlíte, nepřesvědčíte,  neukecáte. Ač máte tisíc argumentů proti, nemáte tu výdrž o nich diskutovat. Skončí to   hádkou , vy třísknete dveřma. Tím jim zkrátíte životnost na minimum a pokud už z vás není alkoholička, máte ten den po náladě a nechcete  už vidět ani  svého psa.

Na každého jednou dojde a dneska se ten zázrak stal. Tedy vlastně dva.  Rozloučila se s námi varná konvice. Pobízet manžela, aby vstoupil do obchodu se sortimentem elektro vážně nemusím a jen , jakoby bez zájmu, jsem ho požádala, aby nějakou vybral. V regálu bylo dobrých dvacet různých konvic. Měla jsem jedinou podmínku, nechci skleněnou. Tím se výběr snížil asi o pět položek.  Nechala jsem ho být a šla raději o kousek dál. Asi po půl hodině k nám zavítal prodavač, zda nám může nějak pomoci. Slušně jsem mu poděkovala za ochotu a vysvětlila, že tento problém dokáže vyřešit už jen rozvodový advokát. Protože kdykoliv manžel vybral nějakou konvici z regálu a zeptal se, zda jí chci, zněla tato odpověď : ,, Mně je to jedno, prostě kup varnou konvici. Sám přece říkáš, že když jdeš nakoupit, tak vezmeš co potřebuješ a jdeš. " Máme varnou konvici. Druhý zázrak byl doma. Naše kuchyň už umí morseovku, jak zoufale vysílá své S.O.S. a  dožaduje se rekonstrukce. Nová konvice se nejen že nevejde na místo té staré, ale také ten půlmetrový ocásek, kterému výrobce říká přívodní kabel, nedosáhne do zásuvky. Pro dnešek končím tím, že vařím manželovo oblíbené jídlo. Na otázku : ,,Kde je tedy ten druhý zázrak ? ", odpovím za týden. Ani zázraky se občas neudělají hned.