Když už najdeme toho svého vysněného, čekáme my ženy na to až se zeptá........

Možná sníme o tom, jak se zeptá, možná je nám to jedno. Pak si ale klademe otázku: "Kdy se zeptá?" Některé touží po nádherném prstenu, jiným je to jedno, hlavně, že mají toho svého....


Když si vzpomenu na své zasnoubení, tak se musím malinko pousmát. Můj milovaný není romantik ani náhodou, takže jsem nečekala nic světoborného. A vlastně jsem ani neměla tušení kdy mě požádá o ruku. O svatbě jsme se už bavili, ale spíše v tom smyslu, že ji zrealizujeme, ale období nepadlo.

Moje drahá sestřička zrovna pracovala v naší firmě, její manžel zrovna někde odjel na pár dní. No a protože jsme byly obě daleko od domova, čas jsme trávívaly hodně spolu. Zrovna když jsem byla u ní, můj přítel mi volal, zda si nezajdeme na pizzu. No a protože jsme občas chodívali, tak jsem se zeptala, zda může jít má sestra s námi. Řekl že jo. Šli jsme na pizzu, poklábosili, hodili ségru domů a odjeli ještě k příteli. Byla jsem zrovna v kuchyni, když za mnou přišel a říká: "Víš já na to moc nejsem, už jsem se chtěl zeptat v té pizzerii, ale byla tam s námi tvoje ségra. Leňulko vezmeš si mě?" A podal mi prstýnek (o: I když to bylo prosté, pro mě to to bylo krásné, a milé a ještě podotknu, že nečekané ((((o: Samozřejmě jsem řekla ano (o: A popravdě mi bylo jedno, jaký mi dal prstýnek, protože vím, že mi ho dal z lásky a hrdě jsem jej nosila a vlastně nosím dodnes, ale už na pravé ruce (o:

Můj drahý chtěl požádat o mou ruku, také mé rodiče. Jeli jsme tedy k našim na Moravu, ale v tu dobu můj tatínek zrovna ležel v nemocnici se zápalem plic. Šli jsme jej společně navštívit i s mou maminkou do nemocnice. Tomáš se s nimi pozdravil a na chvíli odběhl. Chvíle se protáhla asi na půl hodinu.  Šel shánět kytku pro maminku a bonboniéru pro tatínka. Naši si mysleli, že moc nemusí nemocniční prostředí a proto se tak dlouho nevrací. Pak přišel a jak jej viděli s kytkou, vůbec nechápali. Pak je oba požádal o mou ruku. Oba byli velmi dojati, zvlášť tatínek, který ležel na nemocničním lůžku. Měli radost (((o: Možná proto, že jsem byla nejstarší a obě mladší sestry mě předběhly ((o:



Bylo to jednoduché, prosté, dojemné. Bylo to naše zasnoubení z lásky. Oba dva jsme byli a jsme dodnes vděčni Bohu jeden za druhého.
Trošku mě mrzí když zaslechnu, že nějaký muž požádá svou milou o ruku, jí se ale prstýnek ani styl zasnoubení nelíbí, a řekne mu, že to musí vyměnit, a naplánují zasnoubení jinde.... Opravdu na tom záleží jaký je ten prsten, nebo kde se žádá o ruku?

Oceňuji, když se muži snaží nám plnit ty sny a snaží se žádat co nejromantičtěji.....
Nemám ráda, když někdy "drbeme" a hodnotíme prstýnky té druhé.... To je přece jedno ne? O tom to není. Je to o tom, co je mezi těmi dvěma.

Měly by jsme s každá z nás vážit toho co máme a možná někdy trošku ubrat z těch svých snů a nepřehánět to. Protože ani prsten, ani šaty Vám vztah nezachrání.

Je jedno jestli máte zásnubní prstýnek z diamanty, kolik má karátů, a nebo je jen velmi jednoduchý. Hodnotu mu dává Vaše láska. Pokud v tom vztahu není tak i ten nejdražší kov, je jen lacinou tretkou, pokud není darován z opravdové lásky.