Vracenky aneb Svět na jedno použití

Získat zpáteční lístek až tam, k "počátkům", je téměř nemožné. Alespoň rožek z jízdenky. Tak nějak by se dalo nazvat mé snažení o zachycení (asi) konečné podoby venkova. To není folklor, to není malebnost, to je něco jiného. To je to, co dělalo vždycky venkov venkovem: zadní dvorek s hnojištěm a "oltáříčky" z potřebných a z dosloužilých věcí, pro něž se hledá nové využití.

 

Velký inspiromat jsem aktuálně našla v knize "Kulisy venkovského života", která je součástí fototrilogie vydané Občanským sdružením Drnka. Fotografie z každodenního života mikroregionu Drahanská vrchovina. "Reálný obraz dnešního venkova má k romantizujícímu ideálu daleko. Životaschopný venkov se nedá konzervovat památkovou péčí ani naplánovat u kancelářského stolu. Venkovan byl vždy do značné míry kutilem. Pravidlem kutilovy hry je vystačit s tím, co má doma. Z této kreativity se rodí pestrost estetiky venkova. Oč jsme ochuzeni, jsou-li výtvory kutilské imaginace nahrazovány sériově produkovanými průmyslovými výrobky".  

Fotografie a butony, které vkládám a nabízím k prodeji, nejsou dehonestací či vysmíváním se, naopak. Chci podtrhnout realitu, podporovat existenci zbývajícího opravdového venkova bez anonymních satelitů plných manažerů ve značkových oblecích, kteří se ani neznají navzájem, protože od plotu k plotu lidské duše je pro ně vzdálenost v délce několika světelných let.

Všechny fotografie jsou mé vlastní, včetně ptáků a ptáčků v kolážích. Vše jsem pořídila v mém bezprostředním okolí. Pro zachycení venkovských zakoutí jsem si nově oblíbila techniku polaroidu, která fotkám dodává kouzlo nezaostřené vzpomínky.

Tak na zdraví.....už troubějí, už troubějí...:)