Pojďme se zamyslet o vztahu českého zákazníka k dováženému zboží, ať už povahy- věci na sebe nebo jiné spotřební či dekorativní zboží. Ona problematika se tak problematickou zásadně nejeví, ale něco bezpochyby přináší, nešvar, který demotivuje českou produkci, ať už začínající nebo stávající.
Já jako zákazník vyhledávám akce, slevy, levné zboží, které ve většině případech, nutno podotknout slovo bohužel, odráží jeho kvalitu. Já jako zákazník preferuji kvalitu a vyhledávám zboží, jehož cena je vysoká, ale co, mohu si to díkybohu dovolit. Já jako zákazník jsem prozřela a preferuji výhradně české zboží, zboží od našich, za cenu, no řekněme domácí. Vést diskuzi jaká skupina je zde početnější, není cílem této úvahy. Zaobírejme se chvilku protistranou, tedy těmi, co mají šikovné ruce a svou produkci prodávají.
Ne nadarmo se nazýváme národem kutilů. Ano, jsme bezpochyby velice šikovní kreativci. Ale. Jak to tak bývá, za každou chválící větou, musí být slovíčko „ale“, které předcházející výrok do značné míry podkopává. Bohužel vzato, jsme národem málo sebevědomým, chcete-li skromným. Jak často můžeme slýchávat onu známou větu: „Co na to řeknou ostatní, není to moc drahé?“. Abychom se posléze ještě více utvrdili v našich pochybnostech, začneme vyhledávat, za kolik to naše zboží nabízí naši konkurenti- překupníci, chraň slova, naši čínští konkurenti a bohužel i naši rovnocenní výrobci- vyrábím, tvořím, produkuji, jen za podstatně nižší cenu, než je zdrávo. Záhy se dostáváme do patové situace. Nasadím-li cenu vyšší, zákazník se otočí zády. Nasadím-li cenu nižší, rentabilita bude mizivá a radost z práce mě postupně opouští, stejně jako já posléze opustím to, v čem jsem od přírody dobrý. A co to zahraniční zboží, je možné mu produktově konkurovat? Produktově, nemám pochyb, ovšem cenově, na to si zkusme odpovědět každý sám.
Možná to je mentalitou našeho českého národa, možná za to může finanční situace, možná to jsou jen chorobné představy vlečící se s námi už po několikero generací- chci mít, vlastnit, ochutnávat, konzumovat výrobek za každou cenu, pardon, za cenu převážně nižší. Ale hlavně, že to budu mít a ušetřím. Vím, nejsme přeci všichni takoví. Nicméně tento scénář vídávám poměrně často.
Věřte, nevěřte, po započtení všech hmotných i nehmotných vstupů, vám z prodeje leckdy zbývá opravdu pár desítek, stovek korun. Na srdci vás mimoto hřeje i ten krásný a slastný pocit, že si to někdo koupil, že se mu to přeci líbí. Nemůžu si pomoci, ale opět v těchto slovech slyším méněcennost.
Hej vy zákazníci, otevřete prosím oči, podívejte se na věc z jiného úhlu pohledu. Máme tu tolika šikovných a snaživých rukou. Zkuste šáhnout hlouběji do kapes a podpořit našince. Najdete výrobek, po kterém vaše srdce touží a nespadá do masové produkce. Zároveň vaším přičiněním vyvoláte ohromnou energetickou smršť, která pomůže další tvorbě, a z té stávající udělá ještě lepší. Získáte upřímný vděk a úctu těch, kteří mají šikovné ruce.
Hej vy, co máte ty šikovné ruce, važte si své práce. Nepodhodnocujte svou tvorbu. Dáváte tam kus sebe a to něco stojí. Dělejte psí kusy a zkuste oslovit zákazníka. Zkuste mu vyprávět váš příběh a říct, dělám to s radostí, dělám to pro vás.
Hej vy oba. Bez sebe nemůžeme existovat.
Mějte se krásně vaše Míša
