V minulém blogu jsem krátce představila podskupinu HSP, jíž se říká nadaní, vysoce inteligentní nebo lidé s vysokým potenciálem. V angličtině nejčastěji The Gifted, ve francouzštině (existuje v ní poměrně obsáhlá literatura na toto téma) surdoués, haut potentiel nebo jen jako zebra. Na rozdíl od všech předchozích konotací a zavádějících významů se často dává přednost právě tomuto zvířátkovému názvu Úsměv

Název zavedla francouzská psycholožka J. Siaud-Facchin (u nás jí vyšla kniha Příliš inteligentní na to být šťastný? s dost výmluvným podtitulem Výjimečná inteligence: dar či prokletí?) - slovo zebra totiž vystihuje některé rysy nadaných, zejména jejich jedinečnost - neexistují totiž dvě zebry, jež by měly stejné pruhy, je to zvíře, které se člověku nepodařilo domestikovat, které se odlišuje od ostatních a které zároveň používá své pruhy, aby se před ostatními dokázalo skrýt, pokud to potřebuje (tolik vysvětlení od  M. Stehlíkové, propagátorky a podporovatelky nadaných).

Množství nadaných v populaci se odhaduje na 2 - 5 %, což by čistě teoreticky mohlo znamenat cca 10 - 30 % v rámci skupiny HSP (ovšem při respektování Gaussovy křivky je ta horní hranice prakticky vyloučená, realisticky by to mohlo být 10 - 15 %). Neexistuje však ostrá dělicí čára mezi běžnými lidmi a nadanými - také proto, že mnozí z nich nemají žádné větší problémy, se psychologové nikdy nedozvědí. Přesto se určité procento z nich s většími až závažnými problémy setkává, mohou být na hraně psychopatologie. Pokud si totiž nejsou sami vědomi, že vykazují charakteristiky nadaných, mohou trpět nepochopením, odsuzováním a sociální izolovaností.

Velmi krásný příměr má odhalení vlastního potenciálu nadaného jedince v pohádce H. Ch. Andersena O ošklivém kačátku - je to dojímavý příběh, a pro nadaného velmi podobný realitě...

Jednou z charakteristik nadaných je zmíněná vysoká inteligence - běžně se počítá s IQ 130, ale tato hranice není nepropustná, u mnohých definic nadání je počítáno s IQ 125 za předpokladu, že jsou naplněny i další charakteristiky - nahlédněte do článku na portálu Psychologie.

Jak funguje mozek těchto jedinců? Zpracování podnětů se v jejich mozku šíří velmi rychle a simultánně do různých oblastí, což znamená, že všechny informace z vnitřního i vnějšího prostředí se zpracovávají zároveň a bez rozlišování jejich důležitosti, všechny jsou jakoby stejně závažné... Jejich myšlení není lineární, při kterém se postupuje od jedné myšlenky ke druhé, ale jakoby rozvětvené: každá myšlenka hned vytváří další, jednotlivé myšlenky se ve stejné chvíli rozvětvují téměř do nekonečna, až vzniká pomyslná rozvětvená koruna stromu.  

Možná ještě více než odlišnost myšlení charakterizuje nadané jedince odlišnost jejich prožívání. Nadaní jsou citliví až přecitlivělí a citově založení (a zde jsme opět u HSP). Mají vyšší emoční reaktivitu. To vše je dáno vyšší citlivostí jejich limbického mozku a především amygdaly, která hraje hlavní roli při vytváření a ukládání nevědomých vzpomínek spojených s emocionálními událostmi.

Minule jsem zmínila empatii u HSP. Jak funguje u nadaných? Empatie jim málokdy dovolí, aby byli spokojení a vyrovnaní. Je pro ně těžké vytrhnout se z kontextu, ve kterém žijí, a nevnímat prostředí a druhé lidi, neboť jsou emočně ovlivňováni. To jim právě nedovolí zaměřit se na sebe a na svoji spokojenost. Už v době dospívání si uvědomují, že pokud jsou ve světě problémy, nemůžou být oni šťastní. Jejich citlivost způsobuje, že ústředním tématem jejich života jsou příčiny utrpení ve světě.