Kdysi jsem si přála pracovat v archivu.

Představovala jsem si vysoké zaprášené regály plné kronik, starých fotografií, dopisů a neznámých předků, zažloutlé spisy, staré třeba stovky let, účetní knihy, kde se ještě platilo krávami a ovcemi, odložené případy, nevyřešené zločiny….To tajemství, roky jež zavál čas a události dávno zapomenuté, ukryté ve starých spisech, mne mocně lákaly!

Zároveň jsem byla ovšem přesvědčená, že kancelářská práce není nic pro mě. Přirozený odpor k formulářům a lejstrům, všechno stejné, jen stohy nudných zápisů z porad a nic neříkajících čísel a údajů…Ani na chvíli mě nenapadlo, že práce v archivu a práce v kanceláři může být synonymum.

Zkrátka, přes veškerý odpor a vzdělání zemědělce, mne vítr zavál, po letech od dávného snu, nějakým zvláštním řízením do archivu jednoho státního podniku. Nejdřív mi ta práce přišla třeskutě nudná a monotónní, než mi došlo, že to je to, co jsem si vlastně přála. Respektive to, co jsem si myslela, že si přeji. Kde je to tajemno? Kde jsou ty fotografie a kroniky? Cha chá, nikde. Jsou tu stohy nikterak vábivě starých a tajemstvím opředených dokumentů, ale relativně nových lejster, které je potřeba zpracovat, mít v nich přehled a systém a umět najít, co kam člověk založil. Anebo jiné, které je třeba skartovat, protože informace na nich jsou už staré a k ničemu.

A teď se dostávám k jádru věci. Prý vyhoď tohle, zlikviduj tamto...Toho papíru! Toho odpadu! Moje Krysa zajásala! Přece jen si tu najdu něco svého! Svojí malou kořist, něco na vyhození, čeho je škoda a co mohu znovu využít, přeměnit a vrátit do oběhu, vrátit k životu… Při likvidaci dokumentů a jejich přeskládávání mi zbývá spousta barevných papírových desek, starých, vybledlých, popsaných, potrhaných desek, které se už jako desky nadají použít. Prý „vyhoď je…“. Kašírka mě napadla jako první. Jenže teď v zimě jí počasí moc nepřeje, nejlépe schne na sluníčku…Tak co s nimi?

A tak vzniká první ReCy Krysí sešítek. Má titulní stranu ze dvou vrstev slepených a ořezaných archívových desek (zadní stranu mi ve vazárně zničili, byla nahrazena kartónem, který sešítku ovšem taky vyjímečně sluší a navíc je z recyklovaného papíru, takže zapadá do filozofie. A na přední straně obrázek nakreslený na kousku desek. A uvnitř můžete psát na ořezané desky, místo na obyčejný papír….a na obyčejný papír vlastně taky, aby vás to nezačalo příliš nudit. Hurá, tak se mě, Kryse, zase podařilo něco využít!