Kdysi jsem si přála pracovat v archivu.

Představovala jsem si vysoké zaprášené regály plné kronik, starých fotografií, dopisů a neznámých předků, zažloutlé spisy, staré třeba stovky let, účetní knihy, kde se ještě platilo krávami a ovcemi, odložené případy, nevyřešené zločiny….To tajemství, roky jež zavál čas a události dávno zapomenuté, ukryté ve starých spisech, mne mocně lákaly!

Zároveň jsem byla ovšem přesvědčená, že kancelářská práce není nic pro mě. Přirozený odpor k formulářům a lejstrům, všechno stejné, jen stohy nudných zápisů z porad a nic neříkajících čísel a údajů…Ani na chvíli mě nenapadlo, že práce v archivu a práce v kanceláři může být synonymum.

Zkrátka, přes veškerý odpor a vzdělání zemědělce, mne vítr zavál, po letech od dávného snu, nějakým zvláštním řízením do archivu jednoho státního podniku. Nejdřív mi ta práce přišla třeskutě nudná a monotónní, než mi došlo, že to je to, co jsem si vlastně přála. Respektive to, co jsem si myslela, že si přeji. Kde je to tajemno? Kde jsou ty fotografie a kroniky? Cha chá, nikde. Jsou tu stohy nikterak vábivě starých a tajemstvím opředených dokumentů, ale relativně nových lejster, které je potřeba zpracovat, mít v nich přehled a systém a umět najít, co kam člověk založil. Anebo jiné, které je třeba skartovat, protože informace na nich jsou už staré a k ničemu.

A teď se dostávám k jádru věci. Prý vyhoď tohle, zlikviduj tamto...Toho papíru! Toho odpadu! Moje Krysa zajásala! Přece jen si tu najdu něco svého! Svojí malou kořist, něco na vyhození, čeho je škoda a co mohu znovu využít, přeměnit a vrátit do oběhu, vrátit k životu… Při likvidaci dokumentů a jejich přeskládávání mi zbývá spousta barevných papírových desek, starých, vybledlých, popsaných, potrhaných desek, které se už jako desky nadají použít. Prý „vyhoď je…“. Kašírka mě napadla jako první. Jenže teď v zimě jí počasí moc nepřeje, nejlépe schne na sluníčku…Tak co s nimi?

A tak vzniká první ReCy Krysí sešítek. Má titulní stranu ze dvou vrstev slepených a ořezaných archívových desek (zadní stranu mi ve vazárně zničili, byla nahrazena kartónem, který sešítku ovšem taky vyjímečně sluší a navíc je z recyklovaného papíru, takže zapadá do filozofie. A na přední straně obrázek nakreslený na kousku desek. A uvnitř můžete psát na ořezané desky, místo na obyčejný papír….a na obyčejný papír vlastně taky, aby vás to nezačalo příliš nudit. Hurá, tak se mě, Kryse, zase podařilo něco využít!

 

 

image