Když si kreslíte digitálně a své kresby uspořádáte dříve (nebo jako já spíše později) do tématických skupin, máte uklizeno a přehled – nebo alespoň zdání přehledu. Snadno, snadněji, nebo i hůře najdete požadovanou kresbu. Záleží na tom, jak důslední jste při „katalogizaci“ svých dílek, zvláště pokud váš kreslicí software nepodporuje hledání podle klíčových slov nebo neobsahuje pokročilejší nástroje pro vyhledávání, jako je například identifikace obsahu nebo slovní popis.

Ať už máte své digitální výtvory přehledně uspořádané, nebo naopak chaoticky rozházené, vždy je najdete na jednom místě – v úložišti programu nebo v záloze. To mě ovšem přivádí k otázce: kdy jsem si naposledy udělal bezpečnostní zálohu? A kdybych ji měl, dokázal bych v případě potřeby data obnovit? To je však téma na samostatnou úvahu. Teď zpět k věci – všechno je na jednom digitálním místě a nezabírá to žádný fyzický prostor.

Jenže jednoho dne vás napadne dát svým digitálním kresbám hmatatelnou podobu. V mém případě šlo o papír. Samozřejmě vám hned nedojdou všechny souvislosti. Kresba rovná se tisk, tisk rovná se papír. To je jasné. Ale barevný tisk vyžaduje barevnou tiskárnu, takže začalo hledání vhodné náhrady za mou černobílou.

Papír na zkušební tisky jsem měl – běžný kancelářský. Na zářivé barvy jsem ale potřeboval fotopapír. Jenže jedna gramáž nestačí, potřebujete druhou, třetí. Jedna značka, druhá značka. Která je lepší, a přitom levnější? A je to vůbec možné? Najednou řešíte spoustu otázek: barvy sice září, ale fotopapír působí na dotek nepříjemně. Výsledek? Fotopapír se hodí snad jen na vystavení.

Takže zpět k výběru. Jedna gramáž na tohle, jiná na tamto. Bílé papíry na potisk, barevné papíry, speciální papíry s texturou – a hromada dalších nápadů. A než jsem si vše přebral, stál na mém stole řezací plotr Brother SDX900. Ne že by se rozhodl sám, to já jsem ho pořídil. Teď jsem ale začal vymýšlet, co všechno s ním vytvořím.

Najednou se mi doma začaly kupit hromady papírů: bílé, barevné, třpytivé, potištěné i nepotištěné, starší výrobky, polotovary, nedokončené nápady a zbytky po nepovedených pokusech. Samozřejmě jako správný „hospodář“ jsem si schovával i odřezky pro případ, co kdyby.

Když si člověk všechno roztřídí podle barev, struktury povrchu a velikosti, zjistí, že by potřeboval regál, aby se papíry a pomůcky někam vešly. Jenže kdybych se řídil jen přáním, skončil bych jako Otesánek. Rozhodl jsem se tedy začít přehledným uspořádáním papírů a pomůcek.

A tak jsem si z toho, co dům a komora daly, vyrobil z vlnité lepenky a lepicí pásky provizorní „štelář“ na papíry. Na fotce vidíte jen jednu stranu – druhá obsahuje drátěné šuplíky na fotopapír, kancelářský papír, tiskárnu, archy samolepek, náhradní náplně do tiskárny a další drobnosti. Na zemi mám slepené pořadače z vlnité lepenky, naplněné zbytky papírů z mé tvorby – ať už těch povedených, nebo nepovedených.

A co vy? Jak organizujete své výtvarné potřeby? Máte dokonalý přehled, nebo se v tom někdy ztrácíte? Ať už patříte do jedné či druhé skupiny, hlavní je, že tvoření vás baví. Kreativita nezná hranic – a ani ty papírové! Přeji vám hodně radosti z tvorby a pořádnou dávku inspirace.

Martin Hetto

Poznámka pod čarou.

Přiznávám se, článek  jsem sesmolil sám, avšak nechal gramaticky a stylisticky upravit umělou inteligencí. Zpětně jsem upravil co mi tam i přes AI úpravy tak úplné nesedělo. Závěrečný odstavec jsem už nechal na AI. Líbí se mi.