Svoji první deku s fotkami jsem ušila pro svoji maminku k padesátým narozeninám. Je to vůči ní asi trošku nefér, ale je to už téměř třináct let :-)

Ovšem plány na ni jsem spřádala už od dob svého vysokoškolského studia, kdy jsem shlédla americký film "Druhá nebo první (Stepmom)", ve kterém deka hraje velmi důležitou roli. Ten film jsem pak neviděla dvanáct let, protože je tak smutný, že jsem prostě neměla odvahu. A stejně tak jsme se neubránila slzám, když jsme spolu se sestrami mamince náš dárek předávaly. Byla to tato deka a bylo na ní 25 fotografií nás tří dcer, až do mojí svatby: https://www.fler.cz/zbozi/deka-s-fotkami-25-fotografii-a4-127003

A pak následovala spousta dalších pro známé a kamarády a později (díky Fleru) i pro úplně cizí lidi, se kterými jsme se na chvíli sešli nad společným projektem a od nichž se mi velmi často dostalo krásného poděkování za radost nebo i slzy v očích, které dárek způsobil :-)

Téměř třináct let zkušeností se šitím (nejen) fotodek je znát. Za svými díly si stojím. Nad každou dekou trávím obrovské množství času, vybírám nejkvalitnější látky a tvořím kombinace podle přání zákazníka, ale tak, abych do nich dala kus sebe a vytvořila originální a vkusný kousek. Hranice mezi krásným výrobkem a kýčem je velmi tenká....

Každopáně proč to všechno píši. Chtěla bych Vám, osvětlit, kolik času, lásky a práce je do každé deky vloženo:

1) Barevné ladění a látky

Většinou to všechno začne e-mailem nebo zprávou na Fleru. Ochotně zodpovím všechny dotazy. Pak následuje další komunikace. Většinou je velmi dlouhá a nezůstává u jedné zprávy. Dohodneme se na barevném ladění, navzájem si vyměním odkazy na konkrétní látky a internetové obchůdky, dohodneme se na rozměru. Hledáme vhodný styl tak, aby ladil a krásně zapadl na místo, kde bude budoucí deka "bydlet".  Vybírám látky v kamenných obchodech i na internetu, posíláme si zprávy a odkazy, esmeskujeme a dohadujeme, zda tato nebo tamta kombinace ano, či ne.  Nejraději ovšem mám, když dostanu volnou ruku :-)

Přiznám se, že občas úplně nesouhlasím s představami zákazníka a udělala bych věci jinak. Ale názor zákazníka vždy respektuji. Největší radost mám z projektů, které jsou společným dílem a výsledkem dokonalé spolupráce a shody obou stran. To je třeba tento projekt: https://www.fler.cz/zbozi/deka-s-fotkami-9-fotografii-a4-4001828

Cenové rozpětí látek je taky velmi různé. Když jsem se šitím začínala, nebyl tak velký výběr. Nyní je výběr obrovský a také ceny se velmi různí. Pohybují od 160,- Kč/m až ke 400,- Kč/m a více za autorské látky. Ty dražší jsou většinou menší šíře (110 cm), vyšší kvality (neplatí vždy!) a zajímavějšího designu. To ovšem neznamená, že nemůže vzniknout nádherná deka za nižší cenu. Velmi ráda používám obě varianty, tzn., že kombinuji dražší a levnější látky.

2) Fotografie

Pak dojde na výměnu fotografií. Většinou zákazníci pošlou  fotografie elektronicky. Pokud je v digitální podobě nemají a chtějí použít fotografie starší, zašlou je poštou v obálce. Pak vše předám mému drahému manželovi - ten fotografie upraví a připraví k tisku, popř. ty papírové naskenuje. Pak odešlu fotografie k tisku do copycentra. Zkoušela jsem je i tisknout doma na tiskárně na fólie a zažehlit, ale jednoznačně kvalitnější je tisk a následné zalisování těžkým lisem přímo k tomu určeným v copycentru. Fotografie většinou používám černo-bílé nebo v barevném ladění (většinou sépiovém), ale už jsem šila i deky a hlavně polštáře barevné. Pokud byste chtěli barevné fotky, je dobré, aby fotky byly tématicky nebo barevně trošku sladěné. Skvělé jsou fotografie od profesionálního fotografa.

Kromě fotografií můžete použít i např. malby svých dětí a nakombinovat dětské výkresy s fotografiemi. I taková dílka jsou velmi povedená.

Další zajímavost, kterou často dělám je, že do dek zakomponuji kromě fotek i kousky starých látek - např. krajku z dětské zavinovačky nebo kousíček zástěrky ze školky či povlečení z postýlky.

Na dekách jednoznačně působí lépe, když jsou fotografie ve stejném stylu - buď převedené do černo-bílé barvy nebo do sépiového odstínu. Barevné fotky vypadají dobře, pokud jsou všechny focené ve stejném stylu - např. svatební fotografie, studiové fotografie miminka apod.  Jinak použití barevných fotografií moc nedoporučuji i tady platí, že hranice mezi dílem a kýčem je velmi tenká.

3) Návštěva kamenné prodejny

I když se se zákazníkem dohodneme na látkách, které se dají objednat na internetu, je lepší látky vidět na vlastní oči a nakombinovat je přímo v kamenné prodejně. Popřípadě objednat základ v e-shopu a zbytek doladit přímo v některé z prodejen s metráží. To je další, poměrně časově náročná část. Většinou neskončí u návštěvy jedné prodejny. Vyrážím na obchůzky a pak v prodejnách pobíhám s rolemi a zuřivě přikládám a kombinuji látky. Často také odesílám zprávy z telefonu a online konzultujeme látky přímo se zákaznicí.

4) Příprava látek

Látky jsou konečně doma a stejně tak vatelín, kterým deky vyplňuji. Nejdříve je látky potřeba pořádně vysrážet a vyprat tak, aby nepouštěly. Pokud látky pouští, nehodí se na patchwork použít. Některé kolegyně patchworkářky doporučují látky vyprat všechny společně. Já peru podle barev zvlášť. Pokud mám látky v menších kusech, srážím je jenom tak, že látku vložím do hrnce a přeliji vodou z rychlovarné konvice. To je takový šok, že se látka zaručeně už nikdy víc nesrazí. Vysušené látky pečlivě vyžehlím, odříznu okraje, seskládám a zarovnám, aby se daly řezat krásné rovné pruhy. Na patchwork se používá většinou 100% bavlna.

5) A pak to vypukne

Vytáhnu řezací podložku, tři různé řezáky a pustím do díla. Některé deky jsou jednodušší , jiné mají složité vzory. Více práce dají deky složené z nahodilých čtverců a obdélníčků a vůbec nejvíc práce dají deky, ve kterých jsou zakomponovány složité patchworkové vzory, jako jsou různé hvězdice, šití na papír apod. Možností je nekonečné množství. Každopádně - i nad tou nejjednodušší dekou, resp. pouze topem (vrchní částí deky) strávím celý den. Je potřeba fotky oříznout, připravit si přesný nákres s rozměry, nařezat látky a pak sešívat. Poslední švy na topu už velmi často měří až 200 cm, resp. více, protože je třeba počítat s přesahem, kvůli prošívání.

6) Sandwich

Jakmile je top (svrchní - dekorativní část deky) hotový, následuje skládání sendviče. Sendvičem se nazývá složení všech tří vrstev dohromady - spodní podkladové látky, vatelínu a a ušitého topu. Zdatným a neocenitelným pomocníkem je mi přitom pingpongový stůl :-D Ano, čtete dobře. V mém šicí ateliéru mám obrovský zelený pingpongový stůl. Je totiž tak velký a látka po něm dobře klouže, že mi umožní, abych celou deku rozložila a navrstvila. Pak následuje dlouhé vyhlazování a natahování, aby nezůstaly žádné faldíky. Nakonec příjde na řadu stará známá stehovka a jehla. A celé dvoumetrové dílko pečlivě a poctivě RUČNĚ prostehuji tak, aby se vrstvy ani nehnuly.

Ručně sestehovanou deku oříznu a na řadu přichází opět šicí stroj. Tentokrát nebude šít, bude prošívat. Deky prošívám většinou ve švech. Pod ramenem stroje je třeba deku srolovat do ruličky, prošít do poloviny a pak celé dílko otočit a sešívat zase od poloviny ke kraji. Pak znovu totéž, ale kolmo k prošitým švům.

Když mám hotovo, pustím se do pečlivého párání všech pracně nastehovaných ručních stehů :-D

8) Ukončení

A jde se do finále. Nejdříve deku přeměřím a seříznu okraje tak, aby byla všude stejně široká a dlouhá. Pak si připravím lemovací proužek. Ten našívám z rubové strany deky, vypracuji rohy a pak přeložím, zajistím sponkami a zašiju na líci.  A pak je konečně hotovo.

Úplně nakonec deku očistím samolepicím válečkem od nití a případných nečistot, které se nalepily při manipulaci a následuje focení. Vyfotit deku není vůbec jednoduché. Chtělo by to velký ateliér nebo alespoň možnost "vzít deku na procházku" a vyfotit ji někde na dekorativně působicím starém plotě nebo na louce... to bohužel většinou nevyjde a tak jsou fotografie to, co bych opravdu chtěla do budoucna vylepšit.

Nakonec deku zabalím, převážu mašlí a vystavím na Fleru :-)

Od prvního e-mailu po odeslání k zákazníkovi uplyne nespočet hodin. Od konzultací o barvě, přes objednání látek, návštěvy kamenné prodejny, praní, srážení, žehlení, řezání, šití, sestavování, stehování, prošívání, párání stehů, šití okraje až po zabalení a odeslání... ale jsou to promě nádherné a šťastně strávené chvíle :-) A děkuji Vám za ně.