Jak jsem slíbila, konečně se vracím k tomu dni, kdy jsem poprvé, ještě jako studentka medicíny  vstoupila do podzemí, patologického ústavu první  lékařské fakutly.

Bylo  úterý 26. února někdy plus mínus kolem roku 1998.

Když jsem se vyšplhala po dlouhých schodech metra na Karlově náměstí, venku bylo ještě šero. Tohle úterý byl ten den, kdy od rána mluvili v rádiu o tom, abychom nevycházeli ven, protože smogová situace je kritická.

Z šedavé mlhy se psotupně vynořovali staré budovy  UHKT, anatomického ústavu a nakonec ústavu patologického.

V duchu jsem si říkala, že už jsem přece velká holka. Umím se sama oblíknout, vyčistit si zuby, uvařit si čaj a anatomickou pitvu mám dva roky zas ebou a taky jsem to přežila.

O tom, jak jsme se setkali s roztomilým zřízenem a jeho ruční cirkulárkou jsem psala předminule , takže dál.

Kompletně obalení v zelených halenách, kalhotách ,čepičkách a rouškách ( vše velikosti XXL, takže já se svojí výškou 159 cm  jsem měla pocit,že si můžu v tomto apartním oblečku zaplavat  )  jsme  postávali před závěsem a

čekali,že se stane něco skvělého. Například, že do patologického ústavu uhodí kulový blesk, který čirou náhodou vklouzne přímo na pitevnu a my budeme mít skvělou záminku vzít nohy na ramena a nenápadně zmizet.

Jenže, jak správně předpokládáte, kde by se vzal kulový blesk v únoru uprostřed Prahy 2........

........Když jsme odhrnuli závěs, který nás dělil od pitevny, naskytl  se nám pohled na pitevního zřízence, který se statečně  trápil již se šestou  kalvou ( rozumnějte,  že se mi tu špatně popisuje, jak někdo ruční cirkulárkou postupně oddělí vršek  lebky, naučeným hmatem zpracuje pokožku  a z lebeční dutiny vyjme šedadvou tkáň, která z nás lidí, dělá  lidi a někdy zvířata  )  .

...........nevěděla jsem, jestli mám utíkat na toaletu, abych ulevila všemu, co mě trápilo, nebo jestli se mám pochlapit a ve stylu seržantky Macepeacové ( pro ty, kteří nevědí, jedna z nejslavnějších policajtek 80tých let )  se drsně a věcně  zhostit situace.

Naštěstí jsme nestihli první fázi vyjímání orgánů a tak po chvíli, kdy na pitevnu vstoupil lékař , jsme  již jen se zájmem  poslouchali jeho výklad nad připravenými plícemi, srdcem a ostatními důležitými součástmi lidského těla.

V daném případě se jednalo o poměrně mladého muže, silného kuřáka.  Jeho plíce vypadaly, jako by někdo mezi růžové  žužu vysypal dřevěné uhlí. Černé hrudky byly po obou plicích vně i uvnitř sklípků. Při tomto pohledu jsem měla pocit, že se mi nedostává dechu a že moje sklípky, které do té doby pracovaly aniž bych si jich všímla, jsou najednou jaksi moc černé............

V dolním laloku pravém plíce,  v místě bronchu,  nám patolog ukázal bělavé ložisko s prokrváceným okrajem. Jednalo se o malobuněčný karcinom, který tohoto pána nakonec stál život. .......

Vlastně jsme to ráno viděli hodně zajímavých věcí.

Teď už je ale čas jít spát. Ráno je tu za chvilku a moje dětičky mají velký postelově -spící náskok.

Co jsme viděli u dalších stolů a v čem byla stáž na soudním lékařství nezapomenutelná, vám povím zase příště.

Dobrou noc  a zdravé dny .

Wrtulka