„velký holky - velký srdce“

Na toulkách Flerem jsem jednoho dne nakoukla i na stránky klubů a požádala o členství v jednom z nich, zcela zjevně určeném pro matróny. A po krátké chvíli už jsem se zprvu opatrně, pak již nadšeně začetla do čilé diskuze. Okamžitě mi bylo jasné, že jsem zaklepala na správné dveře. Dovolte tedy, abych i Vás seznámila s obyvatelkami komunity klubu: ….a co takhle prostorově výraznější? :-).

Tentokrát  Vám představím další účastnici naší čilé klubové diskuze, zde známou pod nickem

A opět ji nechám, aby o sobě promluvila sama:

Jak jsem už psala ve svém profilu, už od mala jsem musela stále něco vytvářet rukama.

Ruční práce mě provázejí celý život.Dost mě toho naučila moje maminka, dědeček, táta, a něco jsem se naučila sama.

Protože se můj osobní život několikrát zamotal tak, jak jsem rozhodně nečekala, musela jsem se naučit dostávat z psychicky náročných situací. Sama. A tu mi moje tvořivost byla velkou berličkou ... Dostala jsem se ke keramice, po které jsem vždy toužila.

K pletení z pedigu :
Velikonoční vajíčko u nás visí místo lustru……

Ráda aranžuju :

Přiznávám, že jsem nervóza, a proto musí moje výrobky být ještě téhož dne, kdy je začnu dělat, hotové. Nerada se vracím k rozdělané práci.

Poslední léta jsem se starala o tatínka s Alzheimerovou chorobou. Velice to mě i celou naší rodinu vyčerpávalo. Dělala jsem to pro tatínka ráda, neboť on sám mi v životě byl velikou oporou. Ale při péči o něj nebylo myslitelné někam si zajít, odreagovat se, a tak jsem se vrátila k háčkování a šití na moje dcerky.
 

Dokonce jsem se odvážila vyšívat, což bylo pro mě vždy spojeno s nutností velké trpělivosti. Ale čím jsem starší, tím se dovedu více ovládat. Často vzpomínám na svojí maminku, která vyšívala strašně ráda a tak krásně! Jeden steh jako druhý ...

Nerada dělám cokoli dle vzoru, a tak jsem si vymyslela svoje fantazie :

Mezi další aktivity patřilo vytváření Nezávislých stránek základní školy v Čimicích.

Byly to stránky pro rodiče a děti v době, kdy nefungovaly správně oficiální stránky školy.

Tak jsem se dostala k fotografování a nejvíce mě baví focení macro.

Po prozkoumání stránek Fleru jsem objevila kluby. Nakonec si nechávám moje členství v klubu ...a co takhle prostorově ... na Fleru.

Na Fler jsem se přihlásila po delším rozvažování. Věci i lidé, které jsem tu našla, jsou mi blízké.

Nejsem v mnoha, a nejraději mám ten pro Otylky. Jsem totiž po narození naší Betynky už taky paní Otýlie se vším všudy …..:O) a musím uznat, že se cítím v tomto klubu báječně.  Jsou tam prima ženské, kterým se můžu svěřit a nemusím na psychoterapii….i když celý Fler …….to je vlastně jedna velká relaxace a pohlazení na duši :¦)

Myslím, že jsem napsala jen málo , ale ostatní si nechám snad na příště …..třeba to, že jsem staromilec a proč jsem Almárka.