Stojím ve frontě u pokladny hobby marketu a držím v ruce petrklíč. Vůbec se to nehýbe.

3 muži za mnou a 2 přede mnou už začínají být dosti nervózní. Přešlapují netrpělivě na místě. Každý z nich drží v ruce nějakou trubku nebo těsnění a očividně všichni spěchají na stavbu, kde jsou jistě ve skluzu.

Po čtvrt hodině čekání se konečně dostávám na řadu. Pokládám petrklíč na pult a pokladní skenuje čárový kód. „Kartou nebo hotově?“ prořízne vzduch její nepříjemně znějící hlas. „Hotově,“ špitnu tiše a hledám drobné v peněžence.

Jenže nenacházím ani drobné, ani bankovky. Zapomněla jsem si vybrat hotovost! „Tak prosím kartou, “ řeknu spěšně obsluze, abych nezdržovala. Cítím, jak mě chlap za mnou začíná probodávat pohledem.

Pokladní přepíná na terminál a já přikládám kartu. Ale ouha, chce to po mně PIN. Zmateně se ptám proč, když je částka pod 500?

V tu chvíli muži za mnou dojde trpělivost. Zvedá hadici a řve na celé kolo: „To snad není možný – slepice jedna!“ 

Neměl to však dělat, protože tím okamžikem navždy zavřel šuplíček s číselným kódem PIN ukrytým v mém mozku. A ten šuplíček ne a ne se znovu otevřít, potvora jedna. 

Co Vám budu povídat. Zaplatit se mi podařilo až třetí platební kartou. Červená jak rak jsem se vypotácela z marketu …

A proto bych teď k této krabičce na zásnubní prsten ráda řekla, vážený pane s hadicí:

„Ta je z pírka a ne slepice!“

-----------------------------

Z pírka a ne slepice je i název mé aktuální nominace na top výběr, kterou můžete podpořit shlédnutím zde:

https://www.fler.cz/prehled-nominaci-na-top-vyber?action=detail&nid=513287